Na cestě do Santiaga - Salesiáni Dona Boska

Salesiánský magazín 3/2025 SVĚDECTVÍ

Camino de Santiago má bohatou historii a hluboký význam – a to jak náboženský, tak osobní.

Cílem pouti je katedrála ve španělském městě Santiago de Compostela, kde jsou ostatky sv. Jakub Staršího, jeden z Ježíšových učedníků. Poutě se konají už od 9. století a v období středověku byly jedním ze tří hlavních křesťanských cílů (vedle Jeruzaléma a Říma).

Motivace poutníků se v dnešní době poměrně liší. Rozhodně už nejde pouze o náboženské důvody. Pro mnohé jde o osobní výzvu, jakousi zkoušku vytrvalosti. I hledání duchovního klidu tady má svoje místo. Samotná pouť může být společenským zážitkem i únikem z každodenního stresu. Člověk na cestě potkává lidi z celého světa a vznikají hluboká přátelství. Jde i o kulturní a přírodní zážitek. Poutní cesta se tak stává způsobem, jak si uspořádat myšlenky, život.

Nejznámější trasou je Camino Francés (z francouzských Pyrenejí přes Pamplonu, Burgos a León). Jsou ale i další, mezi ně patří Camino del Norte, která vede podél pobřeží. Oblíbená je taky Camino Portugués (z Portugalska). A z jihu vede Via de la Plata. Cestu lze volit podle délky, obtížnosti a zájmů.

Symbolem poutníků je Mušle sv. Jakuba. Po cestě se člověk orientuje za pomoci žlutých šipek a značek. Žluté šipky můžete vidět v různých provedeních, ať už ve vesnicích, nebo i ve městech. Pro získání certifikátu je potřeba mít poutnický pas, který potvrzuje ušlou cestu. Minimální délka pouti je 100 km. Musí být absolvována v kuse, bez přerušení a musí končit v Santiagu de Compostela.

Kromě certifikátu o pouti je možné získat také Certifikát o dosažené vzdálenosti, který uvádí celkovou vzdálenost, výchozí bod a datum dokončení pouti.

V paměti mi zůstává krásná příroda, městečka a lidé

Jednou poutnicí, která se na cestu vydala, je i studentka ekologie a ochrany životního prostředí Bea.

Jaká byla tvoje motivace jít pouť do Santiaga?

K prožití svatojakubské cesty mě táhlo více motivací. Po maturitě jsem před sebou měla dlouhé volno, které jsem chtěla zaplnit smysluplnými věcmi, a jelikož spatřuji smysl v poutích, společně s mojí kamarádkou jsme se vydaly na tu do Santiaga.

Co sis z cesty odnesla?

Nevím, jestli to zvládnu dobře vyjádřit. Obecně ale při chůzi přirozeně otevírám prostor pro rozhovor s Bohem, nalézám v sobě nová témata, čistím se… Člověk se během cesty najednou omezuje pouze na ty nejzákladnější lidské potřeby, vše ostatní se velmi upozaďuje a je malicherné. A tady platí vztah, že čím déle tento stav trvá, tím je mi lépe. Do života si pak odnáším jisté duchovní posílení. V paměti mi zůstávají pohledy na krásnou přírodu, portugalská i španělská městečka a také lidi, které jsem během cesty poznala. Souhrou všech aspektů pak přicházím do běžného života v jistém slova smyslu obnovená.

A komu bys takovou pouť doporučila?

Těm, kteří chtějí prožít delší čas na cestě, poznat nová místa a posílit se na duchu i na těle.

Být sám se sebou a s Bohem je super!

Dalším poutníkem je salesián Jirka Baláš, který si tuto pouť prošel sám. Vyrážel z Porta a jeho cílem byla kromě Santiaga ještě Fisterra, která je vzdálená zhruba 80 km od Santiaga a nazývá se „koncem světa“. Tam se poutník může dívat do Atlantiku a už jen obdivovat neuvěřitelnou krásu přírody.

Proč sis vybral pro svou pouť zrovna Santiago?

Myslím si, že to je nejlíp značená cesta ze všech různých míst a zároveň je i velmi dobře zajištěná z pohledu ubytoven. Ty můžete využít za malý poplatek. Zároveň máte jistotu, že se vyspíte, umyjete a můžete si i uvařit. K poutnickému pasu dostanete i mapu, kde jsou všechna tato místa zaznačená, a vy si můžete zvolit, kolik kilometrů každý den ujdete.

Co ti pouť přinesla?

Pouť mi přinesla zkušenost s putováním o samotě. Samozřejmě jsem měl obavu, že neznám jazyk, že se mi může ledacos stát a kdoví, jak to dopadne, ale zároveň jsem měl touhu si to vyzkoušet. Během putování mi došlo, že i cesta může být cíl, a uvědomil jsem si, že mi dělá radost být na cestě. Najednou bylo mým cílem opravdově prožívat tu cestu se vším všudy. Další věcí byl určitý rytmus, který mi pomáhal dny hlouběji prožít. Dopoledne jsem obvykle nezapínal mobil, pouze jsem dal prostor svým myšlenkám. Patří sem i zkušenost putování s minimem věcí. Já jsem si řekl, že si vezmu jen to, co se mi s sebou vleze do letadla jako příruční zavazadlo.

A co ses během putování naučil?

Naučil jsem se sledovat, co potkávám, a soustředit se na to, co se kolem mě děje. Na to navazuje i sledování žluté šipky, protože když se zamyslím, můžu jednoduše sejít z cesty. Otevírat a uzavírat den s Bohem bylo zároveň jednou z věcí, kterou jsem se naučil nebo si ji spíš upevnil. Uvědomil jsem si, že putovat sám má velikou výhodu, protože když zabloudíte, můžete být naštvaní jenom sami na sebe a zároveň nemusíte brát ohledy na svoje okolí. Nevýhodou ovšem může být pocit osamění ve chvíli, kdy přijdete do Santiaga a všechny ty skupiny lidí se radostně objímají a fotí, ale vy nemáte tu radost s kým sdílet. Po cestě jsem si ale vyzkoušel, že být sám se sebou a s Bohem je možné a je to super!