Mám sen

By 4. 11. 2018 Magazín

5/2018 FEJETON

Je mi 15 let a mám sen. S otevřenýma očima prahnu po krásném a naplněném životě. O životě darovaném mladým. Mé srdce vzplane touhou po službě. Chtěl bych druhé vést k Bohu, pomáhat jim, být jim přítelem a průvodcem. Můj sen pokrývá nános prachu, který láskyplný vítr sice občas zvíří, ale smítka všednosti ho dusí zas a znova.

Uplynulo jedenáct let a já jsem dnes spatřil někoho, kdo snít nepřestal. Vyšňořený, elegantní a sympatický mladík kráčí slavnostním průvodem kostelem. Na tváři mu pohrává šťastný a lehce nervózní úsměv. Chystá se něco velkého. Že by svatba? Lavice za ním vzali útokem jeho příbuzní, ale nádherná nevěsta v sněhobílých šatech nepřichází a on zůstává před oltářem sám… Jmenuje se Dominik Honěk, je mým bratrancem, a čekají ho první řeholní sliby. Vystudovaný inženýr, nadprůměrně inteligentní, všestranně schopný a pohledný mladík se rozhodnul pro život bez lásky a něhy milované ženy, bez naděje na zplození potomstva a bez vlastního majetku. Co ho k tomu vede? Upřeně na Dominika hledím a poznávám v jeho radostné a spokojené tváři svůj vlastní sen. Darovat svůj život mladým. Zříci se světské slávy a odevzdat svůj život Bohu a druhým.

Při slavnostní recitaci slibu z Dominika nespouštím oči. S jemným rozechvěním a všudypřítomným úsměvem vyslovuje poslední slabiky, které zcela mění jeho dosavadní život. Ano, dokázal to! Dominik Honěk se 18.srpna 2018 stal salesiánem. Klopím oči a mé nitro plesá nad Dominikovým odvážným krokem. On svůj sen splnil. A co já? A co ty?

Jakub Honěk