Na pouť do Opavy jsme se vydali po stejné cestě, ale dělila nás staletí. Ignác Stuchlý šel na konci 19. století pěšky, já jsem v roce 2025 vyjel na bicyklu. Nechal jsem se okouzlit Slezskem na české i polské straně, národně rozmanitým krajem, který formoval mladého Staříčka.
Píše se 2. srpen 1891. Ignác Stuchlý přichází jako poutník do Opavy na slavnost Porciunkule. Tu zde slaví bratři minorité v kostele Svatého Ducha (a slaví ji každoročně až do dnes). Ignácovi je 22 let a stojí před životním rozhodnutím. Má převzít hospodářství, obdělávat půdu a chovat dobytek? Což o to, baví ho to. Ale co to volání, které se občas ozývá: „Nech to všechno a pojď za mnou.“ K obojímu má předpoklady. U Svatého Ducha se dlouze modlí, přemýšlí, až dostává světlo i odvahu k rozhodnutí. Doma oznamuje, že půjde za duchovním povoláním. Ještě pomáhá o žních a pak pověsí kosu na hřebík a vykročí.
Cíl Ignácovy cesty – kostel sv. Ducha v Opavě
Foto: Michael Bujnovský, Člověk a Víra
O 134 let později se chystám na cestu. Chci putovat s Ignácem po stejné cestě, přemýšlet, děkovat za život a modlit se za ty, kteří se zrovna o něčem důležitém rozhodují. Trochu se kamarádím s bicyklem. Beru ho tedy s sebou a vlakem i po svých k večeru dorážíme do Píště. Ubytuji se v penzionu a paní domácí přiznávám, kdo jsem a co tu hledám. Zaujalo ji to. Ráno se spolu modlíme její každodenní ranní modlitbu, přestože do kostela nechodí. Zajímá se o Staříčka a Dona Boska. Dal jsem jí tedy odkaz na stránky www.sdb.cz a www.istuchly.cz.
Moje pouť začíná v Píšti. Zde byl Ignác pokřtěný, ale narodil se v blízké Bolesławi, kam vede krásná cyklostezka. Jásám a vyrážím přes státní hranici do Polska. Kostel je uprostřed hřbitova a na několika hrobech je i dnes jméno Stuchlý. Ignácův rodný dům připomíná pomník na rohu ulice před kostelem. Sousedí s památníkem, na němž jsou německá, polská i česká jména mužů z Bolesławi padlých v období 1941–45. Celé Hlučínsko Hitler připojil k Říši a muže zverboval do armády. Rovněž salesiána Gerarda Stuchlého z Bolesławi. Ignácův synovec byl odveden na východní frontu, kde sloužil jako saniťák, a vrátil se bez nohy. Jak to asi Staříček prožíval? Pomodlím se česky a pokračuji podél hranice do Borucinu. Krajina je hezká, pestrá, nemají tu obrovské jednobarevné lány jako u nás.
Památník na místě Ignácova rodného domu v Bolesławi
Z Borucinu vede zpět do Česka opět super cyklostezka. Ať žije příhraniční spolupráce!!! Nadšeně šlapu a zpívám si: „Madono, czarna Madono…“ Potkávám prosté kříže a Boží muka lidového provedení, upravené a dekorované květinami. Milá a typicky polská záležitost. Hned za hranicemi je Chuchelná a vzápětí Strahovice, kde se napojuji na Moravskoslezskou poutní cestu sv. Jakuba, která přichází z Polska a pokračuje přes Opavu na jih dolů po Moravě. No to je tedy bomba! Ignác si vybral dobrou a prověřenou trasu. Stáčím svůj bicykl tímto směrem a už se nebojím. Nejsem sám. V duchu putuji společně s poutníky šlapajícími do Compostely po všech svatojakubských stezkách Evropy.
Na billboardu poutnické stezky je obrázek P. Richarda Henkese, bývalého faráře ve Strahovicích. Během války nesouhlasil s Hitlerem, byl zatčen a zemřel v Dachau 22. února 1945 při ošetřování nemocných. Blahořečený byl 15. září 2019. Napadá mě: „Co třeba podobně informovat svatojakubské poutníky o našem Staříčkovi?“
Následují Kobeřice s krásným farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Cihlová režná architektura kostela, typická pro Slezsko na polské i české straně, je překrásná. Mám žízeň a hospoda má otevřeno. Avšak ouha, probíhá soukromá oslava. Pan hostinský kmitá, ale pivo mi ochotně „udělá“. Točí Ostravar – devítku. Je výborná. Na zahrádku si přisedne rodinka. Babička mluví česky, maminka i německy, děti pouze německy. Evropa. Jsme ochotni spolu vycházet a držet pospolu? Další důvod k modlitbě na cestě.
S kamarádem bicyklem
Následují Kobeřice s krásným farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Cihlová režná architektura kostela, typická pro Slezsko na polské i české straně, je překrásná. Mám žízeň a hospoda má otevřeno. Avšak ouha, probíhá soukromá oslava. Pan hostinský kmitá, ale pivo mi ochotně „udělá“. Točí Ostravar – devítku. Je výborná. Na zahrádku si přisedne rodinka. Babička mluví česky, maminka i německy, děti pouze německy. Evropa. Jsme ochotni spolu vycházet a držet pospolu? Další důvod k modlitbě na cestě.
Pokračuji do Opavy a těší mě opět super cyklostezka. Před Chlebičovem se po ní procházejí dvě ženy, které prosím o foto, „aby mi doma uvěřili, že jsem tu byl“. „Dobře, že jste přijel,“ odpovídají, „u nás na ‚prajské‘ je hezky“. Souhlasím. Je tu čisto, uklizeno a útulno.
A konečně Opava. Kostel svatého Ducha je blizoučko východního nádraží a má předsíň otevřenou. Tak tady to bylo. Na této dlažbě, možná i tomto klekátku, Ignác klečel a opíral čelo o mříž. Jsem tu sám, je ticho, jen z lešení vnímám zedníky. Loučím se desátkem „Buď zdráva, Maria… pros za nás hříšné.“
Zde udělal Ignác Stuchlý životní rozhodnutí – jít za duchovním povoláním.
Text a Foto: Josef Kopecký ml., SDB
Popis cesty
Cyklo-itinerář: Píšť–Bolesław (stezka 6092); Boleslaw–Borucin (stezka 341); Borucin–Chuchelná (stezka 460); Chuchelná–Strahovice (stezka 6096); Strahovice–Opava (stezka 552).
Celková délka 35 km; výškový profil přívětivý, nenáročný.