Kapitula ve stínu koronaviru

By 16. 4. 2020 Magazín

2/2020 UDÁLOST

28. generální kapitula salesiánů Dona Boska skončila neslavně. Byla ukončena po čtyřech týdnech, tedy o tři týdny dříve oproti původnímu plánu. O fous jsme stačili zvolit hlavního představeného a hlavní radu, a hurá domů do karantény! Navzdory tomuto nečekanému vývoji setkání salesiánských provinciálů a delegátů z celého světa časem jistě také přinese své plody.

Co jsme stihli na kapitule udělat? Projednali jsme dvě ze tří témat, která měla být součástí závěrečného dokumentu. První téma jsme stihli i ukončit a schválit, týkalo se priorit našeho poslání mezi mladými. Šestnáct mladých také mezi nás na týden z různých koutů světa dorazilo – nejvíc z Asie a Latinské Ameriky. Z našeho regionu kvůli nebezpečí nákazy nedorazil nikdo. Co od nás mladí očekávají nejvíc? Abychom byli víc s nimi. Vadí jim, že moc organizujeme a řídíme a jsme málo s nimi.

Po intervenci mladých došlo na provozní témata. Odhlasovali jsme zkrácení počtu možných šestiletí radním v hlavní radě. Dosud to fungovalo tak, že když nějaký radní byl v hlavní radě např. za určitý region, tak mohl být v čele tohoto regionu sice nejvýše dvě šestiletí, ale pak mohl být zvolen na další jedno až dvě šestiletí do jiné funkce v radě, třeba jako rádce pro formaci. Nově jsme odhlasovali, že je možné být v radě jen na dvě šestiletí bez ohledu na to, v jaké funkci. S výjimkou, že se takový člověk může stát hlavním představeným nebo vikářem. Chtěli jsme zamezit tomu, aby některé tváře kolovaly v hlavní radě v různých pozicích po desítky let. Jenže jsme tím „odstřelili“ například skvělého rádce pro misie Guillerma Basañese, který byl v čele misií sice jen šest let, ale jelikož byl před tím šest let regionálem Afriky, musel balit kufry.

Salesián pro dnešní časy

Druhé diskusní téma bylo směřováno spíše do našich vlastních řad a přemýšleli jsme, jaký by měl být salesián v dnešní době. Bylo to tedy hodně o naší formaci. Nejvíce zaznívala potřeba dobrého doprovázení, které ale moc neumíme, takže vyvstává priorita formace formátorů.

Následoval týden voleb, kdy byl vcelku jednoznačně znovuzvolen Ángel Fernández Artime za našeho hlavního představeného na druhé šestiletí. Následovaly volby vikáře hlavního představeného, rádců jednotlivých sekcí (dříve se tomu říkalo dikasteria) a nakonec regionálních rádců. Tu jsme my tři z české provincie již nestihli, odjeli jsme pro jistotu o den dříve, než byla kapitula ukončena, protože to vypadalo, že bychom se z Itálie dostávali domů jen těžko.

Co jsme nestihli? Bavit se o třetím tématu, které mělo být o formaci salesiánů společně s laiky. Nestihla se probrat a odhlasovat většina právnických návrhů, které měly přijít na řadu v posledních týdnech. Nebyl ani schválen žádný závěrečný dokument z kapituly. To bude teď na hlavním

představeném, aby z toho, co se stihlo udělat, vybral to nejpodstatnější a udělal nějaký závěr. Takže na celkové hodnocení práce kapituly a hlavně jejích výsledků, je zatím ještě brzy.

Mnohobarevná kongregace

Přesto se ukázaly různé zajímavé věci. Nejvíce asi pestrost naší kongregace – zdaleka největší počet kapitulářů je dnes z Indie, díky latinské Americe patrný silný vliv španělsky mluvících salesiánů a anglicko-francouzsko-portugalský prvek afrických provincií, rostoucí vliv východní Asie a snad až přílišná pestrost našeho regionu. Názorové rozdílnosti byly hezky vidět např. při neoficiálních diskusích na téma laici. Zatímco spolubratři především ze západní Evropy brali toto téma jako ústřední a chtěli dokonce založit novou sekci pro laiky s vlastním rádcem v hlavní radě, indičtí spolubratří říkali, že laiky nepotřebují, že je to téma Evropy, protože máme málo povolání. Oni prý laiky nepotřebují. Bohužel nechápou, že laici nejsou záplatou za chybějící salesiány, ale že v našem salesiánském světě a poslání mají svůj nezaměnitelný přínos a specifický povolání.

Ano, rozdíly v postojích, přístupech a zkušenostech jsou stále ještě velké, ale myslím, že se stále více propojeným světem se zmenšují, a že mohou být i obohacující.

Pavel Ženíšek