Je tu chlapec, který má pět chlebů a dvě ryby

By 17. 4. 2019 Magazín

2/2019 ZAMYŠLENÍ

Zázrak rozmnožení chlebů, který popisují všichni čtyři evangelisté, je nám salesiánům zvláště drahý. Poukazuje nám na to, že i u samého Ježíše bylo hlásání evangelia a konkrétní starostlivost o hladové zástupy v hluboké jednotě. Apoštolové byli z jedné strany nadšení ze zájmu lidí, z druhé strany si neuměli představit, jak se o ně mají konkrétně postarat.

Tato jednota byla charakteristická také pro Dona Boska. Jeho hlásání evangelia opuštěným mladým lidem bylo hluboko spojené se starostí o ně. Podle situace dbal o to, aby se naučili číst a psát; pokud byli v těžké existenční situaci, snažil se jim poskytnout střechu nad hlavou. Boží spása, která je hlásána, není jen duchovní slovo a proměna srdce, ale pokud možno také celkový rozvoj člověka ve všech jeho rozměrech.

Pro nás salesiány Dona Boska je opravdu drahý popis tohoto zázraku, který nám nabízí evangelista Jan. Zatímco ostatní evangelisté hovoří o pěti chlebech a dvou rybách, on vyzvedává to, že majitelem těchto darů, které vypadají jako nedostatečné, je jeden mladík. Tato skutečnost nás vede k meditaci nad různými rozměry naší salesiánské spirituality.

Připomíná nám velkodušnost mladých lidí. Popis ostatních evangelistů by nás mohl vést k myšlence, že se apoštolům podařilo vyžádat od lidí pět chlebů v tom smyslu, že každý dal něco. Janovo evangelium nám dává podnět k přemýšlení nad velkodušností někoho, kdo si přinesl vlastní zásoby a teď je všechny dává k dispozici apoštolům. Nebylo to skoro nic, ale on dává všechno jako chudá vdova, když obdarovala chrám vším, co měla, byť toho nebylo mnoho. To nám salesiánům připomíná, že když máme před sebou mladého člověka, naším úkolem není ho posuzovat, jestli toho má hodně, ale všimnout si, je-li ochoten dát všechno. To je rozhodující kritérium Božího království. Přes všechnu skepsi a nedůvěru učedníků Ježíšovi stačí tento mladík, který dal všechno, i když měl málo.

To nám připomíná také druhou důležitou skutečnost. Každý náš dar, ať velký, nebo malý, by měl projít Ježíšovýma rukama. Jen tak může nasytit zástupy. Apoštolové totiž vyslovili pravdu: pět chlebů a dvě ryby nejsou ničím pro pět tisíc mužů. Ježíš ale povyšuje naše realistické pravdy na pravdy nové. To, co se zdá být ničím, může proměnit zástup.

Don Bosco měl zkušenost s chlapci, kteří se před světem zdáli být ničím. Měli jen lásku a velké odhodlání. Roku 1859, když zakládal Salesiánskou společnost, našel 18 hochů. Jednomu bylo 47 let. Všichni ostatní neměli 25. Třináct z nich bylo ve věku 15–21 roků. Co je to na tolik mladých na celém světě? A dnes jsou salesiáni ve více než 130 zemích světa. Na začátku stačilo několik odhodlaných hochů, kteří toho měli velice málo. Darovali ale všechno.
Evangelium platí stále.

I dnes stačí najít několik chlapců a dívek. Nemusí mít hodně, ale musí chtít dát všechno. A zázrak se zopakuje. To je naše salesiánská evangelní víra v budoucnost naší kongregace i celé salesiánské rodiny.

Pavol Grach