6/2019 HISTORIE
Když se jednou šestnáctiletý Jan Cagliero vracel v srpnu z nemocnice na Valdocco, nebyl ve své kůži. Dva lékaři, které zavolali, konstatovali, že nemá šanci na přežití. Pro Dona Boska to byla tvrdá rána. Když však šel za svým oblíbencem, aby mu dal pomazání nemocných a viaticum, zahleděl se do sebe, jako by spatřil cosi, co jiní nevidí. Pak zamířil k Janově posteli a měl při tom dobrou náladu. Cagliero zašeptal: „Je to moje poslední zpověď? Musím zemřít?“ Don Bosco pravil rozhodně: „Kdepak. Nahoře tě ještě nechtějí. Musíš toho ještě hodně udělat, staneš se knězem… a pak… potom s breviářem v podpaždí vyrazíš daleko, hodně daleko.“ Den poté byl Cagliero uzdraven.
Všichni byli zvědaví, co Don Bosco viděl, když vstoupil do místnosti. Don Bosco na to odpověděl později: „Zdálo se mi, že se otevřely zdi pokoje a zmizely na dalekém a tajuplném obzoru. Kolem postele se objevila skupina domorodců obří postavy. Dva z těch obrů měli hrdé, ale smutné tváře, a všichni začali mumlat: „Kdo nám pomůže, když umře?“
Večer 9. prosince shromáždil kolem sebe Don Bosco své mladé „salesiány“ a ptal se jich, jestli chtějí založit řeholi a jestli se při tom zasvětí Bohu sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Don Bosco jim dal čas na rozmyšlenou a oni si mezi sebou šeptali: „Don Bosco z nás chce nadělat kněze!“ Cagliero si vykračoval dlouhými kroky po hřišti a hlavou se mu honily myšlenky. Nakonec praštil do zdi a řekl: „Kněze nekněze, já zůstanu s Donem Boskem!“
Časné sliby skládal Cagliero 14. května 1862, věčné už jako kněz 15. listopadu 1865. Byl idolem kluků – výbušný, radostný, temperamentní. Po večerním slůvku Dona Boska chodili často chlapci za Caglierem a srdečně mu přáli dobrou noc.
Jan Cagliero byl výborný muzikant. Založil kapelu, skládal písně a později opery, které chválil dokonce Giuseppe Verdi. Předváděli je dokonce budoucí savojské královně Markétě. Při svěcení baziliky Panny Marie Pomocnice v Turíně zpívaly jeho oratorium tři chlapecké sbory v kupoli.
Hlavou expedice Argentina
Jméno Dona Boska překročilo oceán a začalo být prostřednictvím italských exulantů známé i v Argentině. V březnu 1875 řekl Don Bosco Caglierovi: „Chci poslat do Ameriky své první misionáře a byl bych rád, kdybys je doprovodil a byl s nimi tři měsíce. Nemohu je tam pustit samotné.“ Dobře znal Jana Cagliera a věděl, že řekne: „Jestli Don Bosco neví o nikom lepším, půjdu.“ 11. listopadu 1875 doprovodil Don Bosco své první misionáře do Janova. Byl dojatý. V první misijní výpravě bylo deset salesiánů a v jejich čele stál Jan Cagliero.
(pokračování)
