1/2019 ZPRÁVY
Před padesáti lety, 8. ledna 1969, zemřel blahoslavený slovenský mučedník Titus Zeman. K tomuto výročí zveřejňujeme mimořádné svědectví o jeho činnosti a utrpení ve vězení v jičínských Kartouzách, které nalezl v salesiánském archivu náš spolubratr Vladimír Kopřiva. Vzpomínka jen dokládá vše, co bylo konstatováno při beatifikačním procesu o martyriu slovenského salesiána: svůj život vydal za svobodu mladých salesiánů, kteří v komunistickém režimu nemohli realizovat své povolání.
Z pamětí P. Josefa Topinky
„Ke konci roku 1958, když přišli do Kartouz nějací kněží z Leopoldova, byl mezi nimi i jezuita P. Šilhán, byl na naši celu dán náš slovenský spolubratr Titus Zeman, zavřený na 25 let pro převádění slovenských kleriků za hranice. Spal nade mnou a chodili jsme často spolu na vycházce. Vykládal mi, jak k převádění došlo, co všechno při tom zažil. Převedl několikrát celkem asi 70 lidí a nakonec ho chytili.
Uprchlíci totiž museli platit za převoz přes Moravu a naši neměli tolik finančních prostředků, a tak vzali diecézní kněze, kteří to mohli zaplatit, ti ovšem nebyli dost opatrní a celá věc se prozradila a chytili se do pasti. Zeman strašně zkusil při výsleších, od bití měl trvale poškozený zrak a sluch. Dostal původně trest smrti, který mu změnili na 25 let. Druhý rok strávený na této cele patřil k mým nejlepším zážitkům z kriminálu. Většinu doby jsme byli na cele v takovém složení, že jsme si mohli důvěřovat, mohlo se veřejně celebrovat, i když zase tak, aby bachař z chodby, nebo jiný, kdo by se podíval špehýrkou, nic nepoznal.“
Vladimír Kopřiva