1/2020 FEJETON
Zatímco my věřící žijeme z evangelia (radostné zprávy), dnešní svět je plný fakenews (falešných zpráv) a hoaxů (poplašných zpráv a novinářských kachen). Souhlasíte? To myslím neděláte dobře, to se vám jednou vymstí!
Už v úvodní větě se záměrně dopouštím manipulace. Snažím se vám podsunout neověřitelné a neměřitelné tvrzení, čeho je svět plný, a zjevnou kachnu, že my žijeme z evangelia. Většinou se nám daří spojit radostnou zprávu (evangelium) s falešnými zprávami (fakenews) v naprosto nepřehledný maglajz.
Především slovem, ale i vnějšími gesty, se snažíme světu předávat radostné zprávy. Usmíváme se a mluvíme o své radosti a štěstí z Boha. Ale hlavně obracíme. Druhé, samozřejmě. Jsme přece altruisti, na sebe se snažíme usilovně zapomenout. Ovšem informace pod touto maskou? Svět je zlý, hříšný a v krizi, rodina je v krizi a homosexuální lobby se ji snaží zničit. Je málo duchovních povolání, je příliš rozvodů a lidí žijících na hromádce – zkrátka Sodoma i s Gomorou.
V neděli přijdeme do tmavého kostela, kde se nesmí ani šeptat. Sedneme si anonymně do lavice, pokud možno úplně prázdné, nebo aspoň ne moc blízko k někomu. V úvodu si připomeneme, co všechno jsme pokazili. Tedy samozřejmě jen formálně. Těžko můžeme myslet vážně formulaci, že se vyznávám „vám, bratři a sestry“, když to říkáme s hlavou skloněnou a ti bratři a sestry jsou přitom vedle nás. Na to, že tam jsou, si jakoby náhodou vzpomeneme až v druhé půlce mše. Nahodíme masku „radostná zpráva, máme se všichni rádi“ a zběsile se zdravíme, pokud možno s co nejvíce sousedy. Potom hned zase hlavu skloníme a masku uklidíme.
Tak jsem si říkal, což takhle se chovat aspoň trošku normálně. Netvářit se sladce na ty, které nemilujeme. Neodpouštět každému jenom proto, že se to má, ale protože jsme si věc vyjasnili a každý se za svůj díl viny omluvili. V kostele se zdravit, když se potkáme. Vyznávat se svým bratřím a sestrám z očí do očí, když na to máme časový prostor a myslíme to upřímně. A normálně od srdce se smát.
Pepa Hes