4/2019 CÍRKEV
Závěrečný dokument zasedání biskupů (synody) Christus vivit (Kristus žije) komentuje doc. Michal Kaplánek, salesián, který se dlouhodobě věnuje oboru pastorace mládeže a vyučuje pastorální teologii na Teologické fakultě Jihočeské univerzity a na Jaboku.
Dokument synody, který zachytil výsledky říjnového jednání (2018), byl sice zveřejněn hned po jejím skončení, přesto jsme nějakou dobu čekali na papežovo shrnutí, které František vydal pod názvem Kristus žije v březnu 2019. Dopis je adresován přímo mladým lidem a není psán jako klasický dokument, ale jako osobní poselství, v němž papež podněcuje mladé lidi a současně užívá své autority k tomu, aby je upozornil na různá úskalí a nebezpečí.
Papež si uvědomuje, že pokud má být církev „mládím světa“, jak kdysi prohlásil papež Pavel VI., musí se nechat inspirovat mladými lidmi. Papež tedy cituje názory mladých, které se objevily na synodě:
- Jestliže si řada mladých lidí přeje, aby je „církev nechala na pokoji“, mají k tomu často vážné důvody, ať už se jedná o sexuální nebo finanční skandály, anebo nedostatky v životě církevních společenství (špatně připravení kněží, nezájem o aktivní zapojení mladých lidí do života farností atp.).
- Mnoho mladých lidí si přeje, aby církev více naslouchala a méně odsuzovala.
- Mladí lidé si přejí církev, která bude pozorná vůči ženám požadujícím více spravedlnosti a rovnoprávnosti.
Dopis mládeži mluví k mladým a také o mladých. Jejími adresáty jsme my všichni, kdo tvoříme církev – zejména ti, kdo žijí a pracují s mladými a pro mladé. Sedmou kapitolu listu můžeme považovat za jakousi „učebnici pastorace mládeže“, přestože se papež sám vůči takovému záměru vymezuje. Františkovi jde spíš o to, aby mladí lidé do pastorace „vnesli svou chytrost, nápaditost a znalost, kterou disponují vzhledem k citlivosti, vyjadřování a otázkám mladých lidí“.
Synodou začala cesta k obnově pastorace mládeže, aby se „osvobodila od plánů, které už nejsou účinné, protože nevstupují do dialogu se současnou kulturou mládeže“. Základní obsah víry (kérygma) je třeba „přeložit do řeči, kterou dnes mluví mladí lidé“. Nemá smysl chtít mladé, kteří se nadchnou pro Krista, „formovat“ tak, že s nimi probíráme množství věroučných a morálních témat. Spíše se snažme „probudit a upevnit velké zkušenosti, jež jsou nosné pro křesťanský život“.
Papež probírá různá pole církevní práce s mládeží – od otevřené práce (u nás bychom možná řekli „nízkoprahové“) přes farnosti až ke školám. Za významný impulz můžeme považovat výzvu k budování „inkluzivní“ pastorace, tzn. vytvářet „prostory, kde je místo pro mladé lidi všeho druhu a kde je vidět, že jsme církev s otevřenými dveřmi“. František říká: „Potřebujeme lidovou pastoraci mládeže, která otevře dveře a dá prostor všem a každému s jeho pochybnostmi, traumaty a problémy, s jeho hledáním identity i s jeho chybami, příběhy, zkušenostmi hříchu a všemi obtížemi“.
Michal Kaplánek