5/2022 UDÁLOST
Salesiánská rodina má nového svatého. Je jím Artemide Zatti, salesián koadjutor, který působil v první polovině minulého století v Argentině, kde si získal pověst přítele nemocných a chudých. Papež František ho prohlásil svatým 9. října 2022 při slavnostní mši svaté na Svatopetrském náměstí v Římě.
Artemide Zatti se narodil v roce 1880 v severní Itálii do velmi chudé rodiny. Neměl snadné dětství, už jako malý pracoval a v devíti letech dokonce musel odejít ze školy, aby vydělával peníze jako nádeník. Od rodiny ale dostal silnou osobní víru. Když měl Artemide sedmnáct, stejně jako mnoho chudých Italů i on s rodinou emigroval za lepším životem do Argentiny, kde zapustil kořeny v salesiánské farnosti v Buenos Aires. První salesiánská misionářská výprava přijela do této země jen o 22 let dříve. Artemideho oslovil jejich zápal pro apoštolát mezi těmi nejchudšími a rozhodl se nastoupit k salesiánům do formace. Když byl požádán, aby se staral o nemocného kněze, neodmítl. Nakazil se od něj tuberkulózou, jeho zdravotní stav se stále zhoršoval, a tak Artemide prosil Marii Pomocnici o uzdravení a slíbil jí, že svůj život zasvětí péči o nemocné. Uzdravil se a svůj slib beze zbytku naplnil.
Vstával už o půl páté, aby se stihl pomodlit a jít na mši. Ráno pečoval o nemocné a pak na kole objel celou čtvrť a zastavoval se u nemocných doma. Od dvou do šesti hodin navštěvoval pacienty v nemocnici a do osmi večer pracoval v lékárně. Tím jeho den ale nekončil – do jedenácti večer se učil medicínu a před spaním mu zbyla chvilka času na čtení Bible. Po pilném studiu se stal zdravotním bratrem. Jeho zásluhou se v roce 1913 začala stavět nová nemocnice. Ta byla později zdemolována, ale on neztrácel entuziasmus a začínal znovu. Když měl sedmdesát let, spadl ze žebříku a zůstal upoután na lůžko. Navíc se za několik měsíců ukázalo, že má rakovinu, které na jaře roku 1951 podlehl.
Příbuzný všech chudých
Už v mládí si Artemide Zatti vysloužil přezdívku „příbuzný všech chudých“. Neváhal přispěchat
na pomoc nemocným do těch nejchudších obydlí v kteroukoliv denní či noční hodinu a nežádal od nich žádné peníze. Naopak byl velice schopný v získávání darů pro nemocnici od movitých mecenášů. Zatti nejenže pomáhal uzdravovat po tělesné stránce, ale také po té duchovní a mnoho lidí doprovázel v růstu k Bohu. Byl známý svým úsměvem a optimismus neztrácel ani v těžkých chvílích, o které v nemocnici nebyla nouze. Sám to vysvětloval slovy: „Jak bych se nemohl pořád usmívat, když mě Bůh tak miluje!“
Artemide byl ale také mužem modlitby. Jeho víra byla charakteristická osobním a blízkým vztahem k Bohu, který se uskutečňoval ve službě bližním. V nemocných a potřebných viděl samotného Ježíše a péči o ně komentoval slovy: „Našemu Pánu musíme dát to nejlepší.“ Jindy zase sháněl oblek pro chudého venkovského chlapce, aby v něm mohl jít k prvnímu svatému přidání: „Potřebuji dětský oblek pro Ježíše.“ Zatti měl k lidem velmi blízko, což dobře ukazuje jeden z atributů jeho života – kolo, na kterém se dopravoval po městě. Nabízeli mu, že mu koupí auto, aby byl rychlejší, ale on to odmítal. Dával přednost kolu, na kterém se mohl zastavovat s kolemjdoucími.
Po smrti Zattiho zůstávala živá pověst o jeho svatosti a na jeho přímluvu se několik lidí zázračně uzdravilo, což potvrdila i Kongregace pro kauzy svatých. Jan Pavel II. prohlásil Artemide Zattiho za blahoslaveného v roce 2002. Také papež František svědčí o síle jeho přímluvy za nová povolání, kterou zakoušel od roku 1976, když byl provinciálem jezuitů v Argentině: „Od té doby, co jsme se začali modlit k Zattimu, vstoupilo 18 mladých koadjutorů a dalších 5 vyšlo z noviciátu a juniorátu. Celkem 23 povolání. Novici, studenti a mladí koadjutoři se několikrát modlili novénu na počest Zattiho a prosili o povolání laických bratří. Já sám jsem to udělal také. Jsem přesvědčen o jeho přímluvě v této věci, protože vzhledem k počtu je to ve Tovaryšstu Ježíšovu vzácný případ.“
Svatí pro dnešní dobu
Spolu s Artemide Zattim byl svatořečený také italský biskup Giovanni Battista Scalabrini, zakladatel mužského i ženského misionářského řádu sv. Karla, který se věnuje pastoraci migrantů. Oba dva světci sloužili nemocným, potřebným a těm, kteří museli opustit své domovy. Papež František o nich promluvil jako o příkladech křesťanského života a svatosti, které mají být předloženy celé církvi, především s ohledem na situaci naší doby. Svatý otec v homilii při slavnostní mši ke svatořečení Zattiho a Scalabriniho mluvil také o společném putování migrantů, ve kterém „musíme vidět nejen problémy, ale také plán Prozřetelnosti“, a v souvislosti s migrací zdůraznil: „Nezapomínejme dnes na sužovanou Ukrajinu!“ Svou promluvu pak uzavřel slovy: „Scalabrini hleděl dál, hleděl dopředu, ke světu a církvi bez bariér, bez ‚cizinců’. Jeho salesiánský bratr Artemide Zatti se svým bicyklem byl zase živým příkladem vděčnosti: vyléčený z tuberkulózy zasvětil celý svůj život tomu, aby se odvděčil druhým, aby s láskou a laskavostí pečoval o nemocné. (…) Modleme se, aby nám tito naši svatí bratři pomáhali kráčet společně, bez zdí rozdělení, a pěstovat ušlechtilost ducha, která je Bohu tak milá a spočívá ve vděčnosti.“
Jan Kvapil
Tohohle by se ani sám Zatti nenadál
Slavnosti svatořečení Artemide Zattiho se zúčastnili i zástupci české salesiánské provincie. Do Říma jel provinciál Martin Honza, Pavel Liškutin a argentinský salesián koadjutor Marcos Dalla Cia, který je od prosince 2019 misionářem v Bulharsku a patří tak do naší provincie. Marcos, krajan svatořečeného, napsal pár osobních řádků z celé události.
Nejen ve španělštině je známé úsloví: „Všechny cesty vedou do Říma.“ Podobně tomu bylo v posledních dnech při svatořečení Artemide Zattiho. Lidé z osmdesáti pěti zemí a v zastoupení skoro třiceti složek salesiánské rodiny, stovky věřících různého věku a z různých stran se sešli v Římě, aby oslavili svatořečení prvního salesiána, který nebyl mučedníkem. Už tato první informace o prvním kanonizovaném salesiánovi „nemučedníkovi“ se nás hodně dotkla a ukazuje univerzalitu naší salesiánské rodiny v charismatickém smyslu a naši příslušnost k obecné církvi. Je úžasné vidět, jak se tvář Dona Boska promítá do nejrůznějších národů. Rozmanitost kultur má jediného společného jmenovatele, který se projevuje v misijním zápalu mezi mladými a pro mladé, jenž má svůj počátek ve snu Jeníka Boska v devíti letech a dodnes nese své svaté plody.
V Římě jsme tedy slavili svatost salesiána koadjutora italo-argentinského původu, který se ujímal mladých, zvláště nejchudších, nemocných a opuštěných. Pro koadjutora v Patagonii na začátku 20. století to nebyla hračka, kolik za tím stálo materiálního a spirituálního úsilí! Artemide Zatti se svou nemocnicí sv. Josefa na to ale nakonec stačil. Argentina té doby byla vlastně ve výstavbě. Proto také přijímala miliony migrantů, kteří proměňovali identitu národa. Je to vlastně tak, že mnoho z nás Argentinců má kořeny jinde než v Argentině. Tito cizinci dali ze sebe to nejlepší a hodně ovlivnili moderní Argentinu. Kdo by řekl, že mezi těmi miliony migrantů přijede do Argentiny také jeden svatý? Je tomu tak: v lodích nepřijížděli jen řemeslníci a lidé, kteří zvedali materiální životní úroveň Argentinců. Mezi cestujícími byl také jeden člověk, který byl pro tisíce lidí mimořádným darem. Zatti se stal ohromným přínosem pro chudé a nemocné a v zásadě pro celé město Viedma. Dnes se Zatti za nás přimlouvá v nebi. To se v těchto dnech projevilo v celé své síle při římské kanonizaci.
Ještě jeden osobní postřeh: Měl jsem ohromnou radost při setkání s tolika salesiány koadjutory na jednom místě a v takové shodě. Nelze nevzpomenout na někdejšího hlavního představeného Filipa Rinaldiho, který když mluvil o koadjutorech v salesiánské kongregaci, používal výraz „génius srdce Dona Boska“. Don Rinaldi nebyl daleko od pravdy, jak o tom svědčí krásné setkání s tolika spolubratry.
Roku 1934 se Artemide Zatti účastnil kanonizace Dona Boska jménem patagonských salesiánů koadjutorů. Nejspíš si tehdy nedovedl představit, že by po osmaosmdesáti letech mohl být sám kanonizován. Boží Prozřetelnost, povznesená nad všechny lidské kalkulace, nám ukazuje, jak maličké jsou psané dějiny před živou skutečností.
Marcos Dalla Cia, SDB
