Skip to main content
Devátého října se v Římě konala dvě svatořečení. Papež italoargentinského původu je na kanonizace a beatifikace docela skoupý – oba jeho předchůdci se v tomto ohledu naopak hodně snažili. Na oltář se tak o druhé říjnové neděli dostali salesiánský zdravotník Artemide Zatti (1880–1951) a apoštol migrantů, biskup z Piacenzy, Giovanni Battista Scalabrini (1839–1905), zakladatel Kongregace misionářů svatého Karla zvaných také „scalabriniáni“.

Bylinkář a přímluvce

V případě „pana“ Artimide Zattiho, jak se mezi salesiány říká bratřím laikům, jde o prvního kanonizovaného salesiána-řeholníka nekněze – před ním byli svatořečeni už jen Jan Bosco a čínští mučedníci Alois Versiglia a Kalixt Caravario. V řeholním kontextu je to tedy „neklerikální“ kanonizace, navíc byl Zatti „jen“ zdravotník, nemocniční bratr, svým způsobem nenápadná figura.

Stejně jako papež František rozený Bergoglio byl Artemide Zatti synem rodičů, kteří z chudého italského kraje Emiglia Romana odešli za oceán, aby se vymanili z existeční nouze a zapustili kořeny na jihoamerickém kontinentu. Mnoho Italů našlo azyl v rychle rostoucí argentinské metropoli Buenos Aires, nebo v případě Zattiho rodičů v Bahía Blanca na západním pobřeží Argentiny, kde se setkali s italskými salesiány. Argentina byla totiž první zemí, kam Don Bosco roku 1875 poslal „své chlapce“ v čele s kardinálem Janem Caglierem. Zatti, stejně jako pozdější papež Jorge Mario Bergoglio, navštěvoval salesiánskou oratoř a rozhodl se pro řeholní povolání. Setkání se salesiány pro mnohé kluky neznamenalo jen nalezení rodinného zázemí v neznámém světě, ale silný apoštolátní impulz – nová mládežnická kongregace totiž přitahovala mladistvým zápalem, vždyť tehdy všichni salesiánští misionáři byli velmi mladí. Artemide si pod vlivem zpovědníka zvolil povolání řeholního bratra, v salesiánské hantýrce „koadjutora“.

Bratr Zatti ale neměl na růžích ustláno – při ošetřování nemocných tuberkulózou se nakazil a málem zemřel, kdyby se na něho neusmálo štěstí a přímluva Panny Marie. Zázračné uzdravení vede někdy k radikální proměně života – Zatti se zasvětil Bohu ve službě zdravotníka-apoštola. Ošetřoval a navštěvoval nemocné, stal se vyhledávaným duchovním průvodcem, později zakládal nemocnici svatého Josefa v patagonském městě Viedma. Zatti coby moudrý bylinkář a přímluvce připomínal ve svém stáří otcovskou postavu jednoho ze sedmi trapistických mučedníků z marockého kláštera Tibhirine, jak ho báječně ztvárnil Michael Lonsdale ve filmu O bozích a lidech.

Nenápadnost provázela Zattiho až do konce. V červnu 1950 spadl bratr Artemide z žebříku a bezprostředně poté si sám diagnostikoval rakovinu. Třebaže po celý život objížděl lůžka nemocných, od té chvíle přijížděli za bratrem lidé z širokého okolí, aby mu děkovali u jeho smrtelné postele. „On mi ukázal Ježíše Krista,“ říkali mnozí.

Nenápadná kanonizace zdravotního bratra odkazuje k několika důrazům současného papeže. V době, kdy jsou na vzestupu autokrati, arogantní mocipáni, kteří si neváží panenské přírody (Jair Bolsonaro), vlastních lidí a domácího nerostného bohatství (Nicolás Maduro), sousedů stejné víry (Vladimir Putin), vyzvedá Svatý otec k úctě oltáře argentinského syna italských migrantů, který celý svůj život zasvětil službě nejchudším a bezmocným. V encyklice Laudato si’ vyzpíval papež František chválu na dešťové pralesy v Amazonii a naléhavě varuje před jejich drancováním bezskrupulózními „dobyvateli“ divoké přírody a obchodníky s palmovým olejem. Oproti tvrdému srdci zarostlému tukem nám papež v Artemide Zattim předkládá ekologii srdce nenápadného empatického ošetřovatele, služebníka maličkých.

Nejen papežova nostalgie

Druhý kanonizovaný 28. neděle v mezidobí, biskup Giovanni Battista Scalabrini, měl vlastně podobné apoštolátní zaměření jako Zatti. Přestože byl sídelním biskupem v Itálii, neúnavně po celý život podporoval italské migranty v zámoří a také ve své rodné zemi se stal „apoštolem migrantů“. Navštěvoval migrantské komunity v Severní i Jižní Americe, podporoval jejich náboženské vzdělávání a inspirován především svatým Janem Boskem nabádal k výuce mladých katechismu. V době, kdy ještě mnozí Evropani snili o misiích v zámoří, biskup Scalabrini zdůrazňoval, že „vašimi západními Indiemi budou města a vesnice u vás doma“.

Oba noví světci jsou nejen plodem papežovy argentinské nostalgie, ale především jeho snahou o obnovení „apoštolátu srdce“ a o probuzení lásky k nejchudším a k migrantům u nás v Evropě.

Zdeněk Jančařík

Text byl napsán pro 42. číslo Katolického týdeníku, které vychází 11. října.