Když se chystám napsat tyto řádky, cítím jisté obavy, protože jsem čtenářem Salesiánského Bulletinu od dětství ve své rodině a nyní jsem se ocitl na opačné straně a musím napsat první článek vyhrazený generálnímu představenému.
Činím tak rád, protože tato okolnost, která je pro mě velkou ctí, mi umožňuje poděkovat Bohu za našeho Dona Ángela, nyní kardinála Svaté římské církve, který po svém zvolení na 27. generální kapitule v roce 2014 právě završil deset let vzácné služby Kongregaci a Salesiánské rodině.
Deset let od tohoto dne je nyní plně ve službě Svatého otce – pro to, co mu svěřuje papež František. Nosíme ho v srdci a doprovázíme ho modlitbou vděčnosti – za dobro, které pro nás vykonal, protože čas vděčnost neumenšuje, ale posiluje. Jeho osobní příběh je historickou událostí nejen pro něj, ale i pro nás všechny.
Jeho odchod v kanonickém smyslu k ještě větší službě církvi znamená, že zůstává stále s námi a v nás.
V plné kontinuitě
Jak nyní pokračujeme jako kongregace a v širším smyslu jako salesiánská rodina? Velmi jednoduše, klidně a v plné kontinuitě. Podle salesiánských stanov má generální vikář v případě potřeby také úlohu zastupovat nebo zastoupit hlavního představeného. Tak tomu bude až do příští generální kapituly.
Salesiánské stanovy to říkají podrobněji a uspořádaněji, ale základní koncept je následující. Tím, že v následujících měsících zůstanu ve službě vikáře, nahradím hlavního představeného a přivedu kongregaci k 29. generální kapitule, která se bude konat v únoru 2025.
Je to jistě náročný úkol, a proto vás ihned prosím o modlitby a vzývání Ducha svatého, abychom byli věrní Pánu Ježíši Kristu srdcem Dona Boska.
Jmenuji se Stefano
Než přejdu k důležitým věcem, dovolte mi, abych se několika slovy představil: Jmenuji se Stefano, narodil jsem se v Turíně v typické rodině našeho regionu. Jsem synem bývalého salesiánského studenta, který se rozhodl poslat mě do stejné školy, kam chodil on, a učitelky, rovněž bývalé žákyně katolické školy. Od nich jsem dostal život a život z víry, prostý a konkrétní. Tak jsme se sestrou vyrůstali, jen my dva.
Moji rodiče jsou už v nebi, v Božích rukou, a budou se hodně usmívat, až uvidí, co se děje s jejich synem… Jsem si jistý, že to budou komentovat takto: Done Bosco, položte mu ruku na hlavu!
Jako salesián jsem byl stále součástí salesiánské provincie Piemonte Valle d’Aosta, dokud jsem nebyl na 27. GK požádán, abych koordinoval Středomořský region (všechna salesiánská díla kolem Středozemního moře na třech kontinentech, které obklopuje… včetně Portugalska a některých oblastí východní Evropy).
Byla to nádherná salesiánská zkušenost, která mě změnila a také změnila můj pohled a vnímání věcí v mezinárodním měřítku. 28. generální kapitula udělala druhý krok a požádala mě, abych se stal generálním vikářem – no a je to tady! Deset let jsem byl po boku Dona Ángela a během těchto let jsem se naučil vnímat srdce světa – pro Kongregaci, která je skutečně rozprostřena po celé zemi.
Nejbližší budoucnost
Sloužit tyto následující měsíce až do února 2025 tedy znamená doprovázet Kongregaci na příští generální kapitule, která se bude slavit v Turíně ve Valdoccu od 16. února 2025.
Drazí přátelé, generální kapitula je nejvyšším a nejdůležitějším okamžikem v životě Kongregace, na kterém se zástupci všech provincií Kongregace (mluvíme o více než 250 spolubratřích) scházejí v podstatě kvůli třem věcem: aby se navzájem poznali, aby se modlili a přemýšleli, aby „přemýšleli o přítomnosti a budoucnosti Kongregace“, a aby zvolili příštího generálního představeného a celou jeho radu.
Jedná se tedy o velmi důležitý okamžik, na který nás upozornil náš don Ángel úvahami na téma „Nadšení pro Ježíše Krista, zaměření na mladé“.
Toto téma, které hlavní představený zvolil pro kongregaci, bude rozděleno do tří různých a vzájemně se doplňujících aspektů: 1. ústřední postavení Krista v našem osobním životě, řeholní zasvěcení; 2. rozměr našeho komunitního povolání – v bratrství a spoluodpovědnosti s laiky, kterém je svěřeno poslání; 3. institucionální aspekty naší kongregace, zkoumání animace a řízení v doprovázení kongregace. Tři aspekty jednoho společného plodného tématu.
Naše kongregace nutně potřebuje prožít tuto generální kapitulu, která přichází po mnoha událostech, jež se nás všech dotkly. Připomeňme si, že poslední generální kapitula se slavila těsně před začátkem pandemie a právě kvůli covidu byla předčasně ukončena.
Budování naděje
Slavit generální kapitulu znamená slavit naději, budovat naději prostřednictvím institucionálních a osobních rozhodnutí, která umožní pokračovat ve „snu“ Dona Boska, dát mu přítomnost a budoucnost.
Každý člověk je povolán k tomu, aby byl snem v Božím srdci, snem uskutečněným.
V salesiánské tradici existuje krásná věta, kterou Don Bosko řekl Donu Ruovi, když ho povolal zpět na Valdocco, aby zaujal jeho místo: „Byl jsi Donem Boskem v Mirabelle. Teď jím budeš tady, v oratoři.“
Na tom skutečně záleží: „Být Donem Boskem dnes“ – a to je ten největší dar, který můžeme tomuto světu dát.
Stefano Martoglio, vikář Salesiánů Dona Boska
Salesiánská informační agentura ANS