V pondělí 5. ledna 2026 jsme se u Terezičky loučili s naším Jendou. Jenda Vývoda je prostě „náš“. Velké díky všem, kdo toto rozloučení připravili a jakkoli se podíleli na jeho průběhu.
I když je ve ztrátě vždy také smutek, bylo to moc krásné. Jenda zůstane navždy v srdcích všech, kdo jsme ho znali. Věříme, že se na nás i teď usmívá a mocně se za nás přimlouvá z místa, o kterém vždy říkal, že „to nejlepší nás teprve čeká“. Jendo, užij si to tam!
Na Jendovi byl kromě laskavosti a lásky ke každému člověku výrazný a úžasný i humor, který ho přes mnohé těžkosti, kterým čelil, neopustil až do konce. A on by si určitě přál, abychom jeho odkaz – to, co celý život žil – nesli dál a žili to také: laskavost a radost.
Připomeňme si některé Jendovy perly:
„Všichni začínáme od nuly.“„Tak dobrý oběd jsem dneska ještě nejedl.“
„Hlavu vzhůru!“
„Jak se máš? Dobře, to je za tři.“
„Rozdávej radost!“
„Zatím to každý do smrti vydržel.“
„A máš čas? Tak se polepši!“
„Než půjdeš spát, nezapomeň zavřít oči!“
„Podívejte se: oni si jedou domů a dědu tu klidně nechají.“ (po pohřbu)
„On nás má rád, i když prší.“
„Každý člověk je Bohem milovaný, bez výjimky.“
Jenda byl pokorný a tak krásně neobyčejně „obyčejný“, že v jeho přítomnosti bylo každému dobře. Jendo, děkujeme za tvůj život mezi námi, za tebe, za všechno!
Na další fotografie se můžete podívat tady podívat tady stránkách Člověka a Víry.
Salesiáni Kobylisy
Foto: Anička Guthrie, Člověk a Víra
