

Proč ses rozhodl stát se misionářem? Byl to třeba tvůj sen už v dětství?
Mé povolání být misionářem se zrodilo v noviciátě, kdy mne během jedné mše, oslovila slova žalmu: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium“. Byl to pro mne tak silný zážitek, že od té doby jsem měl v srdci rozhodnutí nabídnout se kongregaci jako misionář.
Jak dlouho už jsi v Bulharsku?
Dohromady 13 let. Byl jsem zde jako bohoslovec na dvouleté praxi a po ukončení studií jsem přišel do Bulharska jako novokněz. V roce 2013 jsem na tři roky přerušil svoji přítomnost v Bulharsku a vrátil se do České republiky, kde jsem působil jako delegát pro formaci.
Co je na misionářském poslání pro tebe nejtěžší?
Asi nejtěžší jsou pro mne mé slabosti, které mi brání větší trpělivosti a lásce, naplno se dávat druhým.
Co tě naopak nejvíc naplňuje, těší?
Pro mne je velikým darem komunita salesiánů, kdy člověk obdivuje jejich nasazení a vztah s Bohem.
Máš nějaké motto nebo citát, které tě provází životem?
Rád se modlím Ježíšovu modlitbu: „Ježíši, Synu živého Boha, smiluj se nade mnou hříšníkem.“ Jsou to slova, která si často opakuji i ve chvílích kdy prožívám různé těžkosti.
Co považuješ za největší úspěch tvého/vašeho působení zde?
Co se týká osobního úspěchu, tak je to možná to, že se postupně stávám „Bulharem“ a nechci, aby se druzí se stali „Čechy“.
Největší společný úspěch? Práce s Romy. Začali jsme pracovat v Romské čtvrti, která má 20 tisíc obyvatel, aniž bychom někoho znali. Když jsme před 13 lety hledali priority, jedním ze závěrů bylo, že s Romy určitě pracovat nechceme. Nikdo z nás to nikdy nedělal, nikdo tuto problematiku nestudoval a ani jsme se necítili k této práci kompetentní. Dnes s Romy pracujeme všichni. Je to podle mne díky spolubratrům a jejich vztahu s Bohem, kdy najednou člověk má odvahu dělat věci, které nemají žádnou lidskou logiku, a odporuji všem lidským zkušenostem a představám.
___
Zapojte se do práce misionářů modlitbou či finančně -
Salesiánské misie v Bulharsku potřebují právě Vás!
Petře, proč ses rozhodl stát se misionářem?
Byl to třeba tvůj sen už v dětství?
Přišlo to jako blesk z nebe po Setkání mládeže se Sv. Otcem v Čenstochové v srpnu 1991. Bylo to v tamější komunitě salesiánů a pak ve svatyni Panny Marie na Jasné Góře. Zpracovával jsem to Boží volání v sobě v modlitbě i se spolubratry. Na začátku roku 1992 jsem vše svěřil Panně Marii a řekl „ano“. Takže sen od dětství to nebyl, i když jsme doma měli časopis Černoušek o misionářích v Africe.
Jak dlouho už jsi v Bulharsku?
V Bulharsku jsem od 20. dubna 1994, kdy jsem dorazil do Sofie s P. Antonínem Komanem, a začali jsme bydlet na biskupství východního obřadu. Od 25. října 1994 pak v Kazanlaku.
Co je pro tebe na misionářském poslání nejtěžší?
Asi to, že člověk stále srovnává: „u nás je to tak a tak…“ A asi i to, že stále jsem zde brán často jako cizinec.
Co tě naopak nejvíc těší? Co považuješ za největší úspěch tvého/vašeho působení zde?
Že přesto všechno jsem tu mezi „svými“. Že jsem tu doma, a že se snažíme žít jako rodina mezi sebou v komunitě i s lidmi kolem nás.
Máš nějaké motto nebo citát, které tě provází životem?
Jsou to slova Pána Ježíše k apoštolům po zmrtvýchvstání: „Budete mými svědky… ano, až na konec země!“ Mám je na svém primičním oznámení z roku 1997. Takže když přišel ten blesk z nebe v roce 1991, tak jsem si říkal, že asi Pán Bůh po mně něco chce. Být svědkem může mít více významů. Být svědkem Ježíšovým má význam asi jen jeden. On sám posoudí, zda jím jsem.
A nějaký krátký příběh z tvého působení v Bulharsku, ve kterém jsi zažil „Boží dotek“, vědomí, že to vše, co zde děláte, není pouze vaše práce, ale že s vámi a skrze vás jedná Bůh?
Těch „Božích doteků“ bylo opravdu hodně, těžko je spočítat. Někoho jsem třeba vyzpovídal a ptám se ho: „Chcete si dát život do pořádku před Pánem Bohem?“ „Chci.“… a druhý den nebyl mezi živými.
„V nebezpečích na cestách…“ - jako sv. Pavel - a Pán se postaral, dojeli jsme, kam jsme potřebovali. Modlitba před cestou i během ní je strašně důležitá!
Nebo se na nás přišel podívat hoch, Isus se jmenoval. Bydlel předtím u nás na internátě a navštěvoval v Kazanlaku střední školu zemědělsko-technologickou. I když neudělal maturitu z jednoho předmětu, začal hned po dokončení školy pracovat v Kazanlaku v továrně na kabely a poté ve Staré Zagoře ve firmě na gumová těsnění k autům. Řekl: ‚Kdybych vás před devíti lety ve Staré Zagoře nepoznal, nechodil do vašeho Střediska, nebyl u vás na internátě a nechodil do školy, dopadl bych jako ti, co dnes v sedmnácti letech mají dítě, nebo jsou ženatí a školy nedokončili.‘ Je to milé a radostné svědectví, kapka v moři, která však potvrzuje, že náš život zde má smysl.
___
Zapojte se do práce misionářů modlitbou či finančně -
Salesiánské misie v Bulharsku potřebují právě Vás!
Petře, co tě přivedlo k salesiánům?
Vlastně náhoda a souhra okolností, setkání s různými lidmi a zjištění, že salesiáni jsou normální. Nastoupil jsem k salesiánům na zkoušku, kde jsem se chtěl během roku rozhodnout s čistým svědomím. Líbilo se mi, že o mě měli salesiáni zájem jako o člověka, nechtěli mě „ulovit“. Zaujala mě jejich otevřenost a to, že nejsou zavření v kostele, ale pracují s mladými u nás i po celém světě.
___
Zapojte se do práce misionářů modlitbou či finančně -
Salesiánské misie v Bulharsku potřebují právě Vás!
Co tě přivedlo k salesiánům?
Pocházím z hlavního města Guatemaly Ciudad de Guatemala. Salesiáni jsou tam silně přítomni, mají tam školu a oratoř. Studoval jsem na salesiánské škole, takže celý můj školní život se odehrával v salesiánském prostředí. Zamiloval jsem se do Dona Boska a životní vize. Také jsem působil v malé salesiánské oratoři, velice rád jsem pracoval s dětmi a mladými lidmi. Přišel jsem totiž na to, že mě Bůh volá, abych s ním spolupracoval, obzvláště při práci s těmi, kteří neměli v životě takové možnosti jako já.
Jak ses rozhodl pro misijní cestu?
Myslel jsem na to od začátku, protože jsem cítil, že chci dát víc, ale nevěděl, jaký je život misionáře. Jakmile jsem skončil noviciát, uvědomil jsem si, že mě možná Bůh volá, abych se vydal někam dál a byl na těch místech, kde moc lidí být nechce, protože je obtížné tam pracovat. Prošel jsem si hlubokým rozlišováním. Nemůžu říct, že stát se misionářem bylo moje rozhodnutí. Já jsem jen odpověděl na Boží volání. To je samozřejmě těžké, není snadné říct: „Ano, já půjdu, jsem připraven.“ Ale myslím tím, že moje srdce naplnilo Boží volání.
Jak došlo k tomu, že jsi byl určený pro misie v Bulharsku?
Absolvoval jsem praktické školení na Kostarice, bylo tam mnoho ateistů. Přišel jsem na to, že chci pracovat na jiném místě, než je to, odkud pocházím. Je pro mě krásné dělit se o Boží slovo i s těmi, kteří ho vůbec neznají, protože hluboko ve svých srdcích chtějí poznávat Boha. Četl jsem hodně o projektu Evropa, a tak jsem napsal dopis: „Pošlete mě, kam chcete.“ Nabídl jsem se pro tento evropský projekt.
Jaký je tvůj úkol v Bulharsku?
Hlavní a první úkol, jako tomu je vždy na novém místě, je naučit se jazyk. Je pro mě velmi těžké přejít ze španělštiny na slovanské jazyky, ale mám z toho dobrý pocit. Po studiu jazyka je mým dalším úkolem poznat místo, jak salesiáni v Bulharsku pracují, co dělají místní mladí lidé. Je to o tom, být tam, poslouchat a dívat se.
Co pro tebe znamená přeřazení pod českou salesiánskou provincii?
Jsem tu velmi šťastný. Samozřejmě je to velká změna, protože to je jiná kultura a jiná cesta, jak být salesiánem. Byl jsem zvyklý nějak dělat věci a tady se dělají jiným způsobem.Chci se podělit o to, co můžu dát já, i když toho není moc. Prosím Boha, aby mi dal trpělivost učit se jazyk a učit se porozumět kultuře.
___
Zapojte se do práce misionářů modlitbou či finančně -
Salesiánské misie v Bulharsku potřebují právě Vás!
Co tě přivedlo k salesiánům?
Znám salesiány od malička, protože můj táta a dědeček jsou absolventy salesiánské školy a já jsem na salesiánskou školu chodil také. Ale to, co mě nejvíce přitáhlo k zasvěcenému životu, nebyla ani tak salesiánská škola, jako spíš vše, co se dělo kolem – skupinky, oratoř a další aktivity.
Jak ses rozhodl pro cestu misií?
Otázku, jestli se vydat cestou misií, jsem si kladl už od noviciátu. Ale každé povolání potřebuje nějaký čas, než dozraje, a tak to bylo i u mě. Od začátku jsem se chtěl dát na misie, ale i díky duchovnímu doprovázení jsem viděl, že si v tom stále nejsem jistý, takže jsem se nerozhodl hned definitivně. Před pár lety, když mi bylo dvaatřicet, mně bylo určeno, abych v naší argentinské provincii zastával roli provinciálního sekretáře. Práce, při které jsem vůbec nebyl s mladými, pro mě byla hodně těžká. Tato zkušenost sekretáře mě přivedla k tomu, že jsem pochopil, že je čas dát se k dispozici na misie. Někteří mi to se smíchem vyčítali: „Ty už nechceš být sekretář, a proto ses přihlásil na misie.“ Tak to ale nebylo. Myslím, že se díky této zkušenosti tato volba přede mnou znovu otevřela a vnímal jsem, že moje vnitřní otázka o povolání k misii uzrála.
Co pro tebe znamenalo rozhodnutí, že jsi byl určený pro misie
v Bulharsku?
Říct u nás v Argentině, že jdu na misie do Evropy, zní zvláštně, protože se má za to, že misie v Evropě potřeba nejsou. Ale já jsem si myslel, že bude dobré podpořit svou přítomností charisma Dona Boska v Evropě.
Jaký je tvůj úkol v Bulharsku?
Byl jsem tam od prosince 2019. Mým prvním úkolem bylo naučit se jazyk, takže jsem se učil bulharsky. Bylo to pro mě těžké, protože bulharština nemá moc společného se španělštinou. Potom jsem se účastnil všech pastoračních činností, které tam probíhají, zvláště pak s bulharskými Romy
Jak zvládáš jazyky, češtinu a bulharštinu?
Bulharštinu jsem se začal učit až v Bulharsku. Předtím jsem na to vůbec neměl čas. V posledním měsíci v Argentině jsem měl spoustu práce a potom jsem byl na misijním kurzu, který probíhal v italštině. Vím, že bulharsky se musím naučit opravdu dobře, nejen pro dorozumění. Vnímám, že jazyk je odrazem světa a kultury, ve kterém lidé žijí. Podle toho, jaký má jazyk zvuk a melodii, se určuje i charakter lidí. To vše chci poznat. Není snadné naučit se jakýkoliv slovanský jazyk. S češtinou zatím nejsem moc daleko, jde mi to těžko, ale uvidím časem
Co pro tebe znamená přeřazení pod českou salesiánskou provincii?
Od začátku mě hodně zaujala a zasáhla historie českých salesiánů. Je vidět, jak jste byli silně formovaní pronásledováním a utrpením. Vidím to jako součást Boží prozřetelnosti, Bůh chtěl, aby obraz Dona Boska v Bulharsku měl českou tvář.
___
Zapojte se do práce misionářů modlitbou či finančně -
Salesiánské misie v Bulharsku potřebují právě Vás!
Jaroslav Fogl SDB
delegát pro misie
+420 283 029 229
misie@sdb.cz
Ing. Kateřina Cveklová
fundraiser
+420 733 164 096
fundraiser@sdb.cz
Boncho Bonev 7
BG-6000 Stara Zagora
BULGARIA
http://salezianibg.org
Peyo Yavorov 13
BG-6100 Kazanlak
BULGARIA
www.fondaciadonboskobg.org