Naše pouť začala už ve čtvrtek večer. Vyráželi jsme ze Sebranic, další zastávkou byly kromě Brna i Boskovice a Břeclav. Když jsem do autobusu nastoupila, překvapilo mě, kolik dětí tam sedělo. Najednou byl rozměr salesiánské rodiny o dimenzi širší.
Po dlouhém čekání na srbsko-bulharských hranicích nám přišla vhod procházka po Sofii, hlavním městě Bulharska. Občerstvili jsme se na duši i na těle a pokračovali v cestě do Staré Zagory. V hotelu na nás konečně čekala postel, na tu se mnozí z nás opravdu těšili, zvlášť po 20 hodinách v autobuse. Večer byl prostor ještě pro procházku a objevování místních restaurací.
Celou slavnost živě přenášela TV Noe a její záznam najdete zde na tvnoe.cz.
Sobotní ráno začalo snídaní v podniku nedaleko hotelu. Následoval přesun autobusem do kostela na samotné svěcení. Tam již čekaly zástupy místních i podporovatelů, aby mohly vidět a být součástí velké slávy. Ovšem diváci televize Noe měli oproti nám jednu velikou výhodu. Přenos totiž komentoval Jarda Fogl v češtině. To my jsme takové štěstí neměli. Třeba odhadnout chvíli modlitby Otče náš nebylo v bulharštině tak jednoduché.
Po svěcení následovalo občerstvení a prostor pro setkávání a rozhovory (i v češtině😊). Jedním z bodů programu byla i prohlídka celého díla. Tu si vzal na starosti Cvrček. Prošli jsme s ním snad každou místnost od podzemí až po střechu. Obzvlášť okouzlujícím byl výhled na Machalu, romskou čtvrť, ve které salesiáni působí. Mezi další program patřily dvě vystoupení. Jedno hudební a druhé taneční, které si připravily holky z Machaly. Bylo krásné vnímat jiskry v jejich očích a radost, když nám ukazovaly, co si nacvičily. Autobusem jsme se večer dostali zpátky na hotel a čekalo nás jen nabírání sil na další den.
Neděle nakonec patřila zcela Kazanlaku. Přede mší (tentokrát už pro nás tradiční a českou) jsme se zastavili na hřbitově u hrobu salesiána Martina Jílka. Líbilo se mi, že má na hrobě QR kód, díky kterému si o něm lidé můžou něco přečíst a třeba se i podívat na video. Mši celebroval Cvrček a po dlouhé době jsem u kázání „hltala“ každé jeho slovo. Zazpívali jsme i pár písniček a užili si krásnou atmosféru. Po mši přišel čas na společný oběd a pizza nám skutečně přišla k chuti. Potřebovali jsme totiž nabrat energii na dlouhou cestu, kterou jsme před sebou ještě měli.
Z Kazanlaku jsme vyráželi kolem čtvrté. Bulharsko se s námi sice rozloučilo deštěm, ale ty panoramata v Srbsku stála za to. Sledovali jsme západ slunce se zatajeným dechem. Večerní pohádka tentokrát nesměla chybět. Celý autobus si jednohlasně odhlasoval Anděl Páně 1. Další na řadu přišla komedie Jak dostat tatínka do polepšovny, a i ta sklidila velký úspěch u malých a větších.
Před osmou hodinou ranní jsme stavěli v Břeclavi a během chvilky už další vystupovali v Brně i na dalších místech. Celá pouť se nesla v salesiánském duchu. Někteří z nás sice příště pro cestu zvolí raději letadlo, ale všichni se budeme rádi vracet!
Patricie Kosíková
Foto: Petr Nečas
