XXVII. generální kapitula skončila

14. dubna 2014

Drazí bratři,

chceme s vámi sdílet zkušenost 27. Generální kapituly. Vnímáme, že nás k této události Pán svolal do Říma a jsme obohaceni silou Ducha. Kapitula byla pro nás pro událostí milosti, o které chceme vydat svědectví, až se vrátíme domů.

NA POČÁTKU BYLO VALDOKO

Naši cestu jsme začali v salesiánské Svaté zemi, na Valdoku. Přijeli jsme sem hledat pramen. Žíznili jsme a pramenitá voda našich počátků nás obnovila. Historie našeho otce je stále novým poznáním. Inspiraci jsme hledali v jeho životě, abychom znovu obnovili naše charisma v dnešním světě. Znovuobjevení Dona Boska nám pomohlo sestoupit radikálněji na hlubinu našeho evangelního povolání a znovu oživit motivace našeho života. Učili jsme se od toho, který se nadchl pro Boží království a pro dobro mladých, zvláště nejchudších. Pod pohledem Marie Pomocnice jsme se ve světle Don Boskovi zkušenosti vydali na cestu.

BŮH NÁM DAROVAL OTCE

Po návratu do Říma jsme hned započali naši kapitulární práci, zamyšlení a diskuze. Hned od začátku se mezi námi vytvořila bratrská atmosféra, srdečné a upřímné vztahy. To vše nám umožnilo zažít během kapituly na vlastní kůži bohatství interkulturality a prorockého bratrství.

Vnímali jsme velkou propojenost a jednotu s komunitami zemí konfliktu, kde lidé prožívají dramatické okamžiky své historie. Státy Sýrie, Venezuela, Středoafrické Republika, Sudán a Ukrajina byly neustále předkládány v našich modlitbách. Tyto skutečnosti nám otevíraly oči pro velké utrpení mnoha národů a zároveň jsme mohli vidět svědectví mnoha bratří, kteří radikálně žijí Evangelium ve velice náročných a dramatických situacích. I toto je pro nás výzvou k úplné vydanosti v našem povolání a poslání.

Bůh nám daroval otce. Zatímco vyjadřujeme vděčnost Donu Pasqualu Chavézovi za jeho jasnou a plodnou službu, vnímáme, že volba Dona Angela Fernandeze Artime jako hlavního představeného a desátého nástupce Dona Boska byla darem Boží Prozřetelnosti pro nás pro všechny, pro celou Salesiánskou rodinu a pro mládež. Jeho otevřený a upřímný úsměv, jeho prostota, velká lidskost a jeho spontánní vztah s každým spolubratrem, nám umožňují vidět v něm tvář Dona Boska, který slíbil: “Bude zvolen nový Generální představený, který se bude starat o vás a o vaši věčnou spásu. Naslouchejte mu, milujte ho, poslouchejte ho, modlete se za něj”. Děkujeme, Done Angeli, za tvoje srdce dobrého pastýře a za tvou velkorysost.

 

FRATIŠEK NÁS OSLOVIL

Zvláště intenzivní chvílí bylo setkání s papežem Františkem. Přijal nás a požehnal nám všem a mladým, které nám Pán svěřuje. Jeho slovo bylo jasné a pronikavé. V duchu encykliky Evangelii Gaudium nám připomněl, že máme být, jako Don Bosko muži Evangelia, kteří žijí jednoduše, svobodně a štědře svůj každodenní život. Připomněl nám, že náš otec Don Bosko, nás naučil mít rád mladé lidi s laskavostí, která zpřítomňuje Boží něhu, vůči nejslabším dětem. S naléhavostí nás žádal, abychom vyšli do periferií, kde mladí žijí ve velké bídě. Prosil nás, abychom nešetřili úsilí pro nejchudší, kteří jsou bez perspektivy a bez budoucnosti.

Papež František se dotkl našeho salesiánského srdce. Jeho objetí bylo vyjádřením upřímného citu k synům Dona Boska a stisk ruky obnovil naše synovské přilnutí k nástupci svatého Petra. Poselství svatého Otce zůstane programem pro nás všechny.

 

S NADĚJÍ PROTI PROUDU

Téma Generální kapituly, evangelní radikalita, vyvolalo hlubokou reflexi, která nás povzbudila k obrácení. Vycházejíce z Božího slova, z bohatství různých zkušeností a ve společném hledání, jsme slyšeli Boží volání: být dnes mystiky v Duchu, proroky bratrství a služebníky mladých.  Jsme přesvědčení, že to, co jsme prožili v těchto týdnech je již začátkem cesty, kterou chceme jít spolu s vámi a s výchovně-pastoračními komunitami. Snili jsme o budoucnosti a budeme se snažit, aby se stala skutečností. 

Napojeni na Vinný kmen a jako nové výhonky (srov. Jan 15,1-8), my salesiáni vidíme budoucnost zasvěceného evangelního života. Chceme být schopni dialogu s kulturou a sociální skutečností, ve které žijeme. Chceme pro naše komunity jednoduchý styl života, poznamenaný evangelní radostí a horlivostí pro Království. Chceme žít jako muži poznamenaní silnou zkušeností Boha s nohama na zemi. Chceme přinášet naději, kterou neseme ve svém srdci. Chceme žít v úplné odevzdanosti Bohu a vstupovat do periferií a pouští, kde žijí nejopuštěnější mladí lidé.

Jestli půjdeme proti proudu, bude mít náš život význam. Když kolem nás kvete individualismus, bratrství je věrohodnou alternativou. Přijímáme výzvu budovat komunity, ve kterých se naučíme přejít z “já” na “my”, dávajíce přednost dobru bratra. Musíme být schopní přijetí a dialogu, který pomůže uzdravovat rány. Je nevyhnutné naše rozhodné úsilí o polidštění komunitního života, o překonání samoty a rozmnožení milosrdenství. Vsadit na odpuštění a pokoj, dá věrohodnost našemu způsobu života a učiní nás hlasateli evangelia.

NE - SEBESTŘEDNOSTI

Jsme si vědomi nové etapy, kterou církev žije. Jsme přesvědčeni, že náš zasvěcený život je voláním proti egoismu a sebepotvrzování. Jedná se o to, jít vstříc potřebám druhých a sjednotit se s Ježíšovým postojem, soucitu a chudoby. Náš klášter je svět mladých. Modlitbou a činností, chceme navracet důstojnost nejposlednějším z nich. Nemůžeme šetřit energie, ani nemáme již čas pro “naše věci” nebo proto, abychom se uzavřeli ve svých osobních zájmech. Máme před sebou “exodus”, který nám pomůže dosáhnout druhou zemi, tisíckrát přislíbenou: zemi nejchudších a nejopuštěnějších. Tam, jako salesiáni, nalezneme náš Tábor.

Papež František nás vyzval, abychom se postavili na hranice, na periferie světa, na existenciální pouště, kde jsou mnozí jako opuštěné ovce bez pastýře, které nemají nic k jídlu. (srov. Mt 9, 36). Toto je interpretační klíč, který nám papež nabízí pro decentralizaci: hledat jiné pohledy, mít jiné zorné uhly, které nám pomůžou číst realitu mimo nás. Toto je výzva pro dnešní řeholní život. Nebýt si příliš jisti v strukturovaných dílech a uspokojujícím zaměstnaní. Umět se dívat jinak.  Obnova naší Kongregace nemá jiné kritérium. Není snadné oddělit se od pohodlných struktur, ale je to naléhavé, jestli chceme zůstat věrní Božímu volání. 

Drazí spolubratři,

pocítili jsme v tyto dny vanutí Ducha Svatého, který “činí vše novým” (Zj 21, 5). Je chvíle uskutečnit tyto směry cesty, které nám naše Generální kapitula nabízí. Pohnuti sílou Ducha Svatého a osvíceni jeho světlem, chceme “zajet na hlubinu” (Lk 5, 4), směřovat k hlubším vodám našeho zasvěceného života a misijního působení pro mladé a pro lidové vrstvy. Cítíme naléhavost hlásat s odvahou radostnou osvobozující zvěst Ježíše Krista, dobrou zprávu pro malé a chudé. A když někdo uvidí nasazení našeho života a naši radost, položí otázku: “Proč to děláte?” Svobodně odpovíme, že Bůh naplňuje naše bytí a jeho velká láska nás volá k mladým, aby “měli život a měli ho v hojnosti”(Jan 10, 10).

                                                                                               Účastnici kapituly 27.GK

V Římě, 12. dubna 2014