Pouť  koadjutorů po stopách Františka Saleského

Pouť  koadjutorů po stopách Františka Saleského
10. srpna 2015

Koadjutoři se vydali na pouťt  po místech, kde působil sv. František Saleský

25.7. Odjezd z Prahy do Zurichu.

Cestou do Zurychu byla první zastávka Plzeň, kde jsem nastoupil. Před Zurichem jsme měli malou zastávku u vodopádu Reinfahl. Odtud jsme pak pokračovali až na místo našeho prvního ubytování: Česká misie v Zurichu. P. Špaček sice nebyl přítomen, ale po Johnym nám poslal klíče a heslo od domu, které nám ale nebylo moc platné, protože dveře byly zamčeny na klíč. Naštěstí jsme potkali italského spolubratra, který nás do domu pustil. Po ubytování jsme si šli projít večerní město.

26.7. Zurych

Mše svatá a po snídani balení a odjezd do Annecy. První zastávka byla u krásného dřevěného mostu před Flüeli, poutním místem „sv. Brudera Klause“, patrona Švýcarska. Prohlédli jsme si dům, ve kterém, jako starosta, bydle se svou početnou rodinou. Po té jsme sešli dolů, asi 2 km, kde „sv. Bruder Klaus, trávil, již jako poustevník, další etapu svého života. Po prohlídce farního kostela jsme v jeho blízkosti připravili oběd. Pak jsme pokračovali dál přes průsmyk Grimel (1500 m n.m.). Další zastávka byla u nového visutého mostu pro pěší, ovšem podle nového provinciálního ekonoma Michala „stavebně odfláknutého“. Projeli jsme vesnicí Chamonix pod Mont- Blancem, za neustálého Libečkového hýkání: „alpské velikány!“ Dokázali jsme dorazit na místo určení, ale našli jsme jen vybydlený hotel. Celý prochází rekonstrukcí. Zase nás zachránila naše technika, neboť Michal se spojil přes satelit v Číně s místní recepcí, která neznaje ani slůvko anglicky, dokázala ho navést na správné dveře, a to byl ten největší zázrak toho dne, sdělit mu čtyřmístný kód otevření dveří. Po ubytování a večeři jsme vypili Libečkovu Tulamorku a šli jsme spát.

27.7. Thorens – rodiště sv. Františka Saleského

Co si myslíte, že takový Francouz snídá? Párečky, bůček, slaninu, Pařížský salát a zapíjí to pivem? Naše vystřízlivění bylo okamžité: lupínky zalité mlékem, bageta s máslem a marmeládou. Na přilepšení trávení byl džus. Po snídaní jsme vyrazili směr Thorens – rodiště sv. Fr. Saleského. Zde jsme navštívili nejprve místo narození – nyní postavena kaple – rodný hrad byl zbořen. V obci jsme navštívili farní kostel, kde byl sv. František pokřtěn a později vysvěcen na biskupa (8.12. 1602). Zde jsme potkali pěvecký sbor mladých Francouzů, který zkoušel na večerní vystoupení. A znovu zpět do kolébky, kde nás čekal oběd v podobě anglické slaniny, zapíjené českým pivem. Po obědě byla dána možnost na rozprchnutí, či rozjímání nebo vypouštění oblak dýmu. Následoval přesun zpět do hotelu. Odpoledne jsme vyrazili prozkoumávat okolí jezera. Michal s Márvem se osvěžili jezerní vodou, zatímco Libeček chytal bronz. Pak jsme jeli na základnu. Tam jsme povečeřeli a byl bratrský večer s třemi lahvinkami francouzského červeného vína. Pavel vykládal o svém rodokmenu a různé další věci. Po příjemně stráveném večeru jsme šli spát.

 

28.7. Aneccy

Po již klasické francouzské snídani by mše svatá v místní kapli. Po té jsme se odebrali do města. Prohlídka starého města, kde probíhaly trhy s masem, ovocem, zeleninou tureckým (francouzským) medem a žužu. Tentokrát jsme opravdu vyrazili po Františkových stopách: věznice na ostrůvku, kterou František často navštěvoval, dům Luisy Charmoisy (Františkovy sestřenice, jíž František psal dopisy, které se pak staly základem známé knihy Filotea), Academia Florimontana (Zde žil náš světec od roku 1610 až do své smrti a napsal zde Teotima), katedrála sv. Petra (zde byl František vysvěcen na kněze a měl zde i pohřeb), hned u ní byl hotel Lambert, kde františek přebývalo v letech 1602-1610 a zde i napsal Filoteu), Bazilika Naší Paní Radostné (zde bylo vystaveno Turínské plátno a při této příležitosti matka Františka prosila o to, aby se některý její syn stal knězem), San Maurice – sv. Mořic (nejstarší kostel, zde František v deseti letech přijal 1. svaté přijímání a současně byl i biřmován), kostel sv. Zřídla – dnes kostel sv. Fr. Saleského (zde byli po svých smrtích František i Jana de Chantal pohřbeni). Odskočili jsme si na základnu na oběd a krátkou siestu, kterou Michal využil až při hlubokém rozjímání v bazilice Navštívení, kam jsme vyrazili na odpolední program. Prohlédli jsme si interiér s ostatky sv. Františka a Jany de Chantal a jedna ze sester, která byla vychovávána u salesiánů v Turíně, videvši statné syny Dona Boska, nám otevřela kryptu mimo otevírací dobu. Je k vidění oltář, věnovaný Donem Boskem z vděčnosti sv. Františku do kostela Božského Srdce - 3. kláštera Sester Navštívení. Venku jsme se společně pomodlili růženec cestou kolem hradeb. Někteří z nás se zúčastnili zpívaných francouzských nešpor se sestrami. Vrátili jsme se na základnu, kde jsme povečeřeli, pomodlili chvály a zahájili jsme opět bratrský večer. Libeček nám velmi nadšeně vyprávěl příběh studenta Karla Kyjovského, který heknul školní počítačovou síť, čímž školu dostal na přední místo světového žebříčku v rychlosti počítačů. Komu to není jasné, nechť si tento příběh nechá převyprávět od Libečka osobně.

 

29.7. Pevnost Allinges a Thonon

Na snídani jsme si už zvykli:-) Ranní chvály a odjezd směr pevnost Allinges. V pevnostní kapli jsme měli mši svatou. Sv. František zde byl ubytován po dobu půl roku se svým bratrancem a negativistickým sluhou. Odtud denně chodíval dolů do údolí do města Thonon obracet kalvinisty. V městečku totiž nemohl bydlet pro nepřátelství jeho obyvatel. Roztáhnutí deštníků, oblečení větrovek a vyrazili jsme na prohlídku zříceniny pevnosti. Oběd v podloubí před kaplí a odjezd směr Thonon. Zde jsme si všimli domu, kde sv. František začal přebývat, jakmile bylo ve městě bezpečněji. V kostele sv. Hypolita sv. František sloužil mši svatou po 70 letech. K původnímu kostelu byl přistaven kostel sv. Františka Saleského. Po nakoupení dávek (tentokrát bez pevného nášlehu - kdo neví o co jde, zeptej se Blonďáka:-). Odjezd na základnu. Večeře v místní restauraci. Jedli jsme mleté hovězí maso, Pizzu a těstoviny.


30.7. La Salette

Po (snad poslední) francouzské snídani mše svatá s RCH, balení, placení a nakoupení dárků do komunit odjezd směr La Salette. Stoupáme nahoru a naráz nic nevidíme – mlha. Ubytování, oběd a rozchod do mlhy. Po obědě byly Libečkovy dávky (tentokrát dávka=1kus). Večeře připravena na plynu na parkovišti a donesena osobně Georgem. Na zítřek slibují jasno a sluníčko, takže se těšíme na alpské velikány a Libečkovo hýkání. Psaní kroniky přerušujeme, protože musíme odebrat stravu

 

31.7. La Salette

Ráno nás vzbudil Libeček. Shlédl alpské velikány. Snídaně opět klasicky francouzská. Po snídani RCH a mše. Pak jsme vyrazili na alpské velikány. Sešli jsme se u kříže nad ubytovnou v 17 hodin. Zde Libeček recitoval Zahradníčkovu La Salettu. Po té následovala večeře, jako vždy famózní. 19:00 jsme se pomodlili VCH a následoval bratrský večer. Při něm jsme se dozvěděli, že nás opustil spolubratr Jaroslav Horník, tak jsme si na něho vzpomněli v modlitbách.


1.8.  Odjezd domů.

 

Začali jsme mší svatou v 6:30 v kapli, která se jmenuje „Oratorio“. Po ní následovala klasická francouzská snídaně. Balení a odjezd směr Praha. Cestou Indián dostal čokoládový dort k narozeninám, které ten den slavil. Díky silniční GPS, kterou vzal na cestu Johny jsme se vyhnuli asi 230 minutové silniční zácpě. Po cestě jsme vyložili v Plzni Indiána a kolem jedenácté v noci jsme dorazili do Kobylis. Díky všem za pěkné poutní společenství, Johnymu za bravurně zvládnuté provázení a Michalovi za organizaci všeho ostatního.