Homilie a odpovědi hlavního představeného

Homilie a odpovědi hlavního představeného
6. října

Hlavní představený salesiánů Ángel Fernández Artime mluvil ve čtrvtek 28. 9. 2017 v Brně k mladým lidem dvakrát. Jednou to bylo při dopoledním programu, kdy odpovídal na otázky, podruhé při mši svaté. Přinášíme vám přepisy jeho slov.

Dopolední otázky na hlavního představeného

 IMG_7352

Především bych vás chtěl srdečně přivítat a jsem nesmírně rád, že se vidíme, protože už uplynulo dost času od té doby, kdy jsem slíbil, že vás navštívím. A jsem také rád, že je tu skvělá tlumočnice, takže mohu konečně mluvit ve svém rodném jazyce. Chtěl bych vysvětlit, proč jsme přijeli. Kde je váš provinciál? Tamhle, už ho vidím. Tamhle se schoval. Pozdravíme ho, (potlesk). Ještě vám chci představit jednoho salesiána, to je můj nejbližší spolupracovník, který se mnou cestuje, je to Argentinec a jmenuje se Horacio Lopez. Už jsem se nějakou dobu nesetkal s tak velkým množstvím krásných mladých lidí. Jsem rád, že můžeme toto dopoledne strávit společně, že máme čas dát si oběd a pozdravit se. Chci zdůraznit, že i když nemluvím česky, nemusíte se bát přijít za mnou. Máme tady překladatelku nebo je tady Zdeněk, který překládá z italštiny a nebo vůbec nemusíme překládat, protože náš výraz tváře bude mluvit sám za sebe. A teď už dám mikrofon řediteli a poslouchám vaše otázky.
 

Don Ángel, chci se zeptat, jestli jste úplně poprvé v České republice, v Praze a v Brně.

Ano. Poprvé v ČR, poprvé v Praze a poprvé v Brně. Z České republiky toho moc neznám. Včera večer jsme navštívili Prahu, připadá mi úžasná. O Brně jsem se trochu informoval a zjistil jsem, že je tu nějaký perfektní tým, který se jmenuje Kometa. Myslel jsem si, že je to něco jako Real Madrid, ale pak jsem zjistil, že je to lední hokej. Tak, poslouchám další otázku. Ale jednoduchou prosím! Třeba jestli mi chutná víc maso nebo ryby. Takhle jednoduchou, jo?
Dobře. Kdo ti dal jméno Ángel, maminka nebo tatínek? Znamená to anděl?
Moje jméno biblicky znamená posel Boží, anděl. Můj tatínek se jmenuje stejně, je to taková tradice předávat si jméno z otce na syna.
 

Jsi Španěl nebo Argentinec?

Já jsem Španěl a můj otec je Argentinec. Proč se ptáš?
Protože když jsi byl zvolen hlavním představeným, přišel jsi z Argentiny.
Ano, přijel jsem z Argentiny, protože jsem tam pět let žil.
 

Teď se zeptám na otázky mladých. Co vás vedlo k tomu, že jste se stal knězem a salesiánem?

Říkal jsem jednoduché otázky!
 

To se neptám já, to se ptají mladí!

Tuhle otázku mi pokládají všude. Musím se nachystat na odpověď. (…) Tak stručně. Já jsem nejdříve vůbec neznal salesiány. Byl jsem chlapec z vesnice, žili jsme kousek od moře. Když mi bylo 10 let, šla kolem turistka a viděla tatínka, jak chystá rybářské sítě. Poprosila ho, aby ji vzal na loď, že by si ráda vyjela na moře. Tatínek to udělal a ta paní se stala kamarádkou mých rodičů. Měla asi 70 let. Poznala i mě a moji mladší sestru. Zhruba po roce se ptala mých rodičů, co ze mě bude. Tatínek řekl, že skončím školu a stanu se rybářem jako všichni v mé rodině. Ta paní mu řekla: To je škoda! Já znám řeholi, která pracuje s mládeží… Maminka se mě zeptala, co bych si přál já. Ale já jsem pokrčil rameny, nevěděl jsem. Po roce jsem začal studovat v ústavu, který vedli salesiáni. Dokončil jsem salesiánskou střední školu. Musím se přiznat, že už jsem byl z těch salesiánů trochu unavený. Byli na nás tehdy přísní. Asi nějak pozapomněli preventivní systém. Potom už jsem se chystal na vysokou školu, chtěl jsem studovat medicínu nebo chemii. Během těch šesti let jsem se v létě vracel domů a rybařil jsem s tatínkem. A pak přiša ta nevysvětlitelná věc. Když už jsem měl všechno nachystané na vysokou a získal jsem stipendium, najednou mě napadlo: není ten salesiánský život připravený i pro mě? Protože i když jsem měl už salesiánů plné zuby, vlastně jsem byl šťastný. Šel jsem za rodiči a zeptal jsem se, jestli bych nemohl začít studovat na salesiána. Rodiče, kteří jsou velmi prostí a skromní, mi řekli: Jestli je to tvůj život, běž. Jsem hluboce přesvědčen, že kdyby mi tehdy otec řekl, abych zůstal doma jako rybář, tak bych se salesiánem nestal. V mém životě bylo mnoho okamžiků, které nastaly díky osobám, které pro můj život byly velmi určující. Byla to ta neznámá paní, která mi změnila život. A bylo to rozhodnutí mých rodičů, kteří mě nechali dělat to, co jsem cítil ve svém srdci. Pak jsem nastoupil na dráhu svého povolání a cítil jsem, že jsem tam, kam mě Pán volá. To je příběh mého povolání a jsem nesmírně šťastný, že jsem dnes tady.
 

Je nějaký skutek, čin, slovo Dona Boska, které by mohlo inspirovat mladé lidi v dnešní Evropě?

Určitě. Nevím, jestli slovo, ale rozhodně jedno přesvědčení. Don Bosco věřil ve své kluky, že mají v sobě obrovský potenciál. Věřil, že kluci i holky mohou být protagonisty svých životů. A to je přesně to, co může Don Bosco předávat i dnes. Věřil ve vás, vy můžete být protagonisty svých životů. Myslím, že toto se dá dnes určitě říct.
 

Jak se máme stavět k otázce migrantů?

Tohle je hezká, ale dost těžká otázka. Především proto, že tento rozhovor se bude publikovat. Ale cítím, že bych měl být upřímný, tak se o to pokusím. Já jsem Evropan a jsem za to velmi rád. Když jsem teď projížděl Českou republikou, všiml jsem si, jak je krásná. A taky mi došlo, že vlastně od Lisabonu až do Brna můžeme jet po dálnici! Jsem nadšený, že jako Španěl se mohu svobodně pohybovat po Schengenském prostoru. Navštívil jsem už více než 60 států a vidím, že každá země je originální a krásná. Na druhou stranu pocházím ze země, kde byla velká emigrace. Upřímně vám chci něco říci. Jsem zklamaný z evropských politiků, kteří si nedokáží s touto hlubokou a lidskou otázkou poradit. Trápí mě, že stavíme zdi a říkáme: tady žijeme my a vy tady žít nebudete. Znepokojuje mě to, protože si myslím, že ostatní národy nás mohou obohatit. Ale zároveň neříkám, že by to měl být jeden velký chaos, tak to nemyslím! Jen chci zdůraznit, že člověk, který se od nás liší, nemusí být pro nás nebezpečný. Jsem hluboce přesvědčen, že Evropané by mohli dělat mnohem víc než dělají. Počínaje mojí vlastí. Španělsko podepsalo, že přijme 17 tisíc emigrantů a přijalo jich 1200. Předevčírem jsem poslouchal rádio, kde říkali: „No, co máme dělat? Neposlali nám jich z Itálie víc.“ Ale jsem přesvědčen, že vytváření hranic nic nevyřeší. Že ti, kdo přichází zvenku, vás nemohou ohrozit. Protože vy se ve vlastní kultuře pohybujete mnohem snadněji, máte vzdělání. Vím, že ta otázka nahání strach. Zvlášť když víme, že jsou na světě šílenci, kteří páchají atentáty. Ale být obezřetný neznamená vidět hned v každém cizinci nepřítele. Když si uvědomíme, že jsme jako salesiánské hnutí něčím odlišní od těch, kdo nevěří, tak bychom vlastně měli mít na tak důležitou věc stejný názor. Takže by mě dost zajímalo, co si o tom myslíte vy! Ale to, co jsem teď řekl, si myslím opravdu já ve svém srdci jako Evropan.
 

Jako představený salesiánů jste navštívil mnoho zemí. Kde to podle vás salesiánsky nejvíc vzkvétá?

Nedokážu říci, ve které části světa jsme nejsalesiánštější. Ne že bych nechtěl odpovědět. Už jsme navštívili 62 zemí a pokaždé, když se vrátíme, tak jsme nadšení. V Sicílii jsme se setkali s mnoha mladými uprchlíky. Také na Maltě a v Německu. A třeba v Mongolsku jsme potkali mnoho chudých lidí. V Sierra Leoně jsem se setkal s mladými dívkami, které byly sexuálně zneužívané. Tam jsem potkal také salesiány, kteří dnes chodí do věznic jako to dělal Don Bosco v Turíně. Viděl jsem v Indii děti, které žijí na ulici. V Kolumbii jsem viděl čtrnáctileté a patnáctileté dívky a chlapce, kteří bojují za Farc. Viděl jsem stovky mladých bezdomovců v Ekvádoru. Viděl jsem chudé indiánské rodiny v Andách. Nepochybuji o tom, že i tady v České republice salesiáni přichází k těm nejpotřebnějším mladým. Proto nejsem schopen říci, který stát je nejlepší. Ale řeknu vám kritérium. Vždy když salesiánská rodina bude mezi mladými a když bude vyhledávat ty, kteří ji potřebují, tak bude naplňovat poslání Dona Boska. Je jedno, jestli je to v České republice, v Itálii, ve Španělsku nebo v Nigérii. Důležité je, aby všechna salesiánská díla v České republice měla stejného ducha jako Valdoko Dona Boska. Když se nám to podaří, budeme věrní salesiánskému poslání. Chtěl bych také zdůraznit, že je naším cílem doprovázet i mladé animátory. Náš největší úspěch jste vy. Všechno to, co vy pak můžete dávat druhým.
 

Poslední otázka. Myslím, že máte v kapse vajíčko. Vysvětlíte nám, co to znamená?

Ano, dali mi nějaké vajíčko. Ale pak mi ho zase vzali. (…) To nevadí. Měl jsem vám vysvětlit toto. Dnešní den se ponese v duchu hledání impulsů. To vajíčko mělo symbolizovat, že bychom v našem životě měli mít něco, co nás motivuje. Takže se ptám: Co je tím impulsem, který hýbe vaším konkrétním životem? Co je váš sen? Co je váš životní plán? Čeho chcete dosáhnout? Prvním krokem je o tom snít. A potom to vykonat. Tohle jsem se naučil.
 
Na závěr chci říct, že jsem opravdu hrozně rád, že tu mohu být dnes s vámi. Už bych měl končit. Ale opravdu bych vám chtěl říci, že jsem šťastný, že jsme tu dnes spolu. Chci zdůraznit, že jako salesiánská rodina ve vás věříme a čekáme od vás velké věci. To je všechno.
 
 

Homilie při mši svaté

 
 
 
DSC_3486
 
Dobré odpoledne všem,
 
velmi rád bych mluvil česky, ale nejde to. Ale vyřešili mi to, protože našli paní, která se naučila mluvit v Bilbau a tak to není problém. Na všechno se najde řešení. Jsem velmi rád, že tady můžu být dnes mezi vámi a že se poprvé mohu setkat se spolubratry salesiány, sestrami salesiánkami a další členy salesiánské rodiny
Byl jsem celé dopoledne se čtyřmi stovkami mladých a také s některými z vás, kteří jsou zde a teď společně můžeme slavit mši svatou. Dnes také slavíme svátek svatého Václava. A protože bude dvojitá homilie – v češtině a ve španělštině, musím být rychlý. Zdravím také všechny, kteří se na nás dívají v televizi.
Za chvíli budu mluvit o těchto dvou nových salesiánech, ale slovo Boží, které jsme dnes slyšeli je pro každého z nás. Pán nám dnes říká – já jsem s každým z vás - ale jestli chcete jít za mnou dál, tak si každý vezměte svůj kříž a následujte mě. Ale tohle neříká v první řadě salesiánům, ani salesiánkám, ale říká to každému, kdo chce slyšet.
 
Znamená nesení svého kříže snášení bolestí života? Ano, určitě také toto, ale znamená to ještě mnohem více. Znamená to postavit se před Pána a říci mu – ano, Pane, toto jsem já. Ty víš, kdo jsem, co je v mém srdci, jaké je moje bohatství a moje slabosti. Co mám dělat? Jak mohu patřit tobě?
Je nádherné, když přijímáme sami sebe a odtud se vydáváme na cestu. A to nám křesťanům umožňuje začít cestu věrnosti Bohu. Podívejte, většina z nás asi nemůže dělat velké věci, ale můžeme žít život takoví jací jsme a můžeme dát to, co máme.
 
Když se potkávám s mladými, jako jste vy, tak mladý člověk se nemůže nezeptat - Pane, co ode mě chceš? Pane, o čem sníš, aby mi to umožnilo být hluboce šťastný? A jak to v životě udělat, abych byl šťastný?
A jsem přesvědčen, že když si někdo z vás mladých tyto otázky skutečně položí, vždycky najde odpověď. A Pán nám vždycky ukáže naše místo ve společenství s ním.
 
Viděl jsem mezi vámi spoustu maminek a tatínků s dětmi a jsem z toho nadšený, protože pro mě to znamená, že tyto rodiny chápou svůj život jako vůli darovat se. Jsou to lidé, kteří si splnili svůj sen a mají se rádi. Vidím také mé spolubratry salesiány a doufám, že všichni jsou také šťastní a žijí tím, že svoje životy dávají mladým a lidem, které potkávají. Protože jestli tomu tak není, tak to nemá smysl. Ale jestli to tak je, tak je to nádherné - darovat svůj život.
A toto je poselství, které vám chci dnes předat. Pán nám dává život a my jej musíme přijmout takoví, jací jsme. Nevyžaduje po nás nějaké velké hrdinství, ale určitě chce, abychom si řekli, že můj život má smysl, když se dávám, když se obětuji.
 
A poslední myšlenku chci věnovat těmto mladým salesiánům. Prosím pojďte za mnou, ať vás aspoň dneska vidí v televizi, každý z jedné strany. Ti jsou ale dneska elegantní.
 
Drazí přátelé, dnes slavíme den se dvěma mladými muži, kteří se rozhodli věnovat svůj život Donu Boskovi. Oni dnes vyjadřují rozhodnutí, co chtějí udělat se svým životem. Věnovat ho mladým lidem, které na své cestě životem potkají. A protože v to věří, tak budou šťastní. A já vám zaručuji, že čím více dáváme, tím více jsme šťastní. To, že tady dnes můžeme slavit znamená, že Bůh nás miluje, miluje svou církev, miluje salesiánskou kongregaci a salesiánskou rodinu. A proč? Protože pořád povzbuzuje mladé, aby přicházeli na setkání s dalšími mladými.
Vy mladí (Jakube a Jendo), kteří jste už trochu zralejší, buďte pro lidi které v životě potkáte otcem, bratrem či přítelem. A pokud tomu tak bude, váš život bude nádherný. Když dáváme to maličko, co máme, život je krásný. Když se rozhodnete, moji mladí přátelé, dělat v životě to, co cítíte, že byste dělat měli, to je krásné. Když vidím mladé rodiče, jak věnují svůj čas dětem, to je láska a krása.
A to je to, co nám říká Pán – já jsem s vámi, neste životem to, co jste, neste na svých bedrech to, co vám činí utrpení, přijměte svoje bohatství a zároveň chudobu svého srdce a pojďme spolu na cestu.
 
Moji drazí mladí přátelé. Jako věřící vám mohu zaručit, že Bůh nás nikdy nezklame. Ovšem, že budou v životě obtíže, ale vždycky budeme cítit, že v životě na to nejsme sami.
 
Obrátí se ke slibujícím
 
Jak ti je? Dobře. Máš strach? Spíš trému.
My jsme se viděli před tím v Turíně? Jak se máš? Dobře.
 
Chtěl bych vám (slibujícím) říct ještě jednu poslední věc. Děkuji vašim rodinám, protože vaše rodiny jsou místem, kde se zhmotnila tato lásku a to, co jste teď. A zkušenosti z vaší rodiny vám umožní dát mladým to, co od vás očekávají.
Ať nám Pán žehná a svatý Václav ať ochraňuje vaši zem.
Díky překladatelce za skvělý překlad.