Koadjutoři na Vidči... z Lišákova deníku

Koadjutoři na Vidči... z Lišákova deníku
2. května

V dubnu se na Vidči sešli salesiáni koadjutoři. Pavel "Lišák" Liškutin o tom vypráví do nejbarvitějších podrobností. O žíznivých stromcích, o včelách samotářkách, o tajném kostele Jana Karafiáta i o "Libečkových dávkách" s ručně našlehanou šlehačkou.

V pátek jsme se setkali na chalupě „Krásná samota“ u obce Vidče, poblíž Rožnova pod Radhoštěm. Bylo nás 9 koadjutorů, provinciál Petr Vaculík a přednovic Jakub (Honěk). Počasí bylo na místní poměry nezvyklé teplé. Zatímco jindy touto dobou zde můžeme potkat i sníh, tentokrát i v noci teplota neklesla pod 15 stupňů. Sešli jsme se venku u ohně za chalupou. Tam už na nás čekala skvělá teplá večeře. Měli jsme si hodně co vyprávět. Vždyť někteří jsme se už dlouho neviděli! V místní kapli jsme se pomodlili večerní chvály a šli jsme spát.

Na kořeny s těžkou technikou

Sobotní dopoledne nás čekala brigáda. Někteří zalévali velké množství sazeniček „nového lesa“ (cca 2300 ks!). Zalévali tak náruživě, až došla voda. Naštěstí, pro Kubu (Švandu) nebyl problém znovu systém zprovoznit, takže vody se nakonec dočkaly „žíznivé krky“ všech stromků. Další parta čistila a štípala ohromné pařezy vyvrácených stromů, které měla na svědomí vichřice. Kořeny byly tak těžké, že jsme k jejich obrácení museli použít „těžkou techniku“. Před obědem jsme slavili mši svatou za účasti kapely vzniklé k tomuto účelu. Provinciál Petr hovořil o poslání a zasvěcení salesiána koadjutora. Po mši už Indy začal čepovat pivo a George začal nosit na stůl lahodný pokrm.

Použití těžké techniky

V kostele Jana Karafiáta

Po obědě jsme se vydali na odpolední procházku po naučné stezce „včel samotářek“. Po cestě jsme se kochali krásnou, v teplém počasí rychle vybujenou přírodou. Došli jsme až k evangelickému tolerančnímu kostelu v Dolní Lhotě, kde působil jako kazatel Jan Karafiát, který napsal legendární „Broučky“. Se situací, která byla při vzniku kostela nás seznámila místní průvodkyně - velmi milá paní. Dozvěděli jsme se, proč kostel nesměl mít věž, proč zvenku vypadá jako obyčejný dům, jaké byly povahové rysy Jana Karafiáta a mnoho dalších věcí. Na místním hřbitově, kde vévodí evangelické hroby, jsme si všimli i přírodních úlů včel samotářek (ve kmenech stromů), po jejíž naučné stezce jsme přišli.

Toleranční kostel - exteriér

Vzpomínání na Jendu

Po návratu na Krásnou samotu jsme se venku pomodlili nešpory a povečeřeli jsme. Vždyť bylo takřka letní počasí! Večerní čas jsme věnovali vzpomínkám na Jendu Rychlého, který nás nedávno opustil a odešel k Pánu. Doufáme, že za sebe sežene náhradu do koadjutorských řad!

Libečkovy dávky s pevným nášlehem

V neděli po modlitbách a snídani nás Michal vyzval, abychom přemýšleli a dávali návrhy témat na provinciální kapitulu 2019. Sám přišel s tématem koadjutor – ekonom – zamyšlení nad tím, co vše by mělo patřit mezi jeho úkoly.
Před polednem jsme slavili mši svatou, po níž následoval skvělý oběd. K jeho vrcholu zde samozřejmě nemohly chybět „Libečkovy dávky“ (sladké zákusky) s „pevným nášlehem“ (ručně šlehanou šlehačkou). Rozjížděli jsme se s pocitem krásně prožitého víkendu, který utužil naše vztahy i naše povolání.

Pane, děkujeme Ti, že jsi nás povolal mezi salesiány koadjutory a prosíme, abys tento krásný život zprostředkoval i mnohým dalším!


Pavel Liškutin, SDB
liskutin.pavel@volny.cz

Související galerie