Don Bosco žije víc než dřív!

Don Bosco žije víc než dřív!
2. ledna

Hlavní představený věnuje salesiánské rodině novoroční pozdrav inspirovaný statečností salesiánů v syrském Aleppu. Dopis je plný radosti a ujištění, že dílo Dona Boska je právě v dnešní době stále více aktuální a živé. 

„V Aleppu mi říkají: Všichni salesiáni tu zůstali a přinášejí sem dotek našeho milovaného Otce."

Drahá salesiánská rodino, píšu vám tento první pozdrav nového roku po srdečném rozhovoru s představeným salesiánské provincie Blízkého východu. Právě on, Munir El Raì, syřan původem z Aleppa, mluvil o svém městě se slzami v očích, nejen kvůli bolesti a srdcervoucímu utrpení jeho lidu, ale také kvůli neuvěřitelným a vzácným skutečnostem, které vidí rozkvétat mezi střelbou, výbuchy a ničením.

Řekl mi: Don Bosco žije, v Sýrii a v Aleppu žije víc než dřív. Mezi opuštěnými troskami se denně otevírají dveře salesiánského domu a vchází do nich stovky dětí a mladých lidí, protože chceme uprostřed této smrti pokračovat v životě. A mohu prohlásit, že místo toho, aby počet návštěvníků klesal, stále stoupá. Těší mě vidět více než patnáct set mladých lidí (to je dvojnásobek dřívějšího počtu), kteří chtějí přijít do domu Dona Boska a setkat se s ostatními, žít, modlit se, hrát si.

A dodám ještě tohle: Chci ti říct, že jestli mě něco opravdu dojímá až k slzám, je to fakt, že všichni moji spolubratři salesiáni se rozhodli zůstat se svými lidmi. Měli právo odejít a mohli to klidně udělat, ale nikdo z nich neopustil toto místo a všichni sdílejí stejný osud.

Poslouchal jsem ho a nemohl jsem ze sebe dostat ani slovo, tak silně to na mě zapůsobilo. Jsem si tím jist. Don Bosco žije víc než dřív. Jistě v nebi, v životě s Bohem, ale také tady, mezi námi a s námi, protože jsou tady stovky salesiánů, spolubratří a sester, laiků a mladých, kteří nesou dál jeho sen a pokračují ve výchovném a evangelizačním díle, v osobním setkávání s každým mladým člověkem.

Jak se to zpívá v jedné písni: “Říkám, že Jan Bosco žije a pokračuje v mnoha iniciativách. Nevidíš jeho otcovskou péči, která působí na celém světě? Neslyšíš jeho píseň z úst mnoha synů a dcer, kteří přináší dotek našeho Otce, kterého milujeme? Tito synové a tyto dcery jsou následovníci čisté lásky, víry a oběti: všichni patří mladým, všichni patří Kristu… jako náš otec Don Bosco se nechávají vnitřně oslovit a nabízejí své síly mladým, kteří se ocitli v nesnázích.”

“Valdoko” na mnoha místech světa

To, co vám vyprávím o Aleppu, bych mohl říci o mnoha dalších místech. Jedna z věcí, kterou Don Bosco nejvíce zdůrazňoval svým salesiánům, zvláště těm, kteří odjížděli na první misijní výpravu do Ameriky, byla tato: “Starejte se zvlášť o nemocné a maličké, o staré a chudé.” Tím se vysvětluje salesiánský zázrak v Aleppu. Je to dům, kde každý může najít útočiště. Nenajde tam mnoho jídla, protože to chybí všude, ale najde tam píseň života a naději na budoucnost v situaci, ve které se všude mluví jen o smrti.

To všechno mě naplňuje radostí a znovu se ve mně probouzí slova obdivu a vděčnosti Donu Boskovi, který si bez jakýchkoli předsudků získával srdce lidí jediným pohledem, mlčením, slovem, které se dotýká duše. Jako se to děje i dnes v mnoha oratořích světa. Tyto pocity mi připomínají jednu událost, která vypráví o velkém srdci Dona Boska. Je to jen krátký příběh, ale velmi výmluvný. Vyprávěl ho několik let po smrti Dona Boska salesián don Alessandro Luchelli, který na Valdoku strávil několik let s Donem Boskem. Vzpomíná, jak v roce 1884 vládla na Valdoku dost přísná atmosféra, což nebylo v souladu se salesiánskou tradicí. Sám Don Bosco, který tam bydlel, to vnímal se smutkem. Jeho známý “Dopis z Říma” také odráží tuto jeho starost. “Jednoho dne,” vypráví don Alessandro, “jsem měl za úkol hlídat frontu kluků, kteří čekali, až na ně přijde řada a oni budou moci jít do učebny. Držel jsem disciplínu přísným a výhružným pohledem, aby fronta byla spořádaná. V tu chvíli procházel kolem Don Bosco, dal mi ruku na rameno a řekl: Ale no tak, nech to být. Donu Boskovi se nelíbily fronty. Uznával je jen tehdy, když už byl počet kluků příliš velký a nešlo to udělat jinak.”

Je to jen jedno z mnoha svědectví, která nám ukazují na otcovské srdce, které se zajímá i o nejobyčejnější záležitosti domu, rodiny, mladých návštěvníků salesiánského díla. Jako v Aleppu, jako v Sierra Leone, jako v Ghaně, jako v Ciudad Don Bosco v Kolumbii a jako v Etiopii, jako mezi utečenci v salesiánských domech v Německu… a na stovkách dalších míst, která bych mohl jmenovat.

Toto je poselství, které vám dnes zanechávám, společně s Abunem Munirem z Aleppa: Don Bosco žije! Žije v každodennosti našich domů na celém světě a v nadšené péči o své syny a dcery, řeholníky a řeholnice, laiky celého světa, kteří dělají všechno pro to, aby se v jednoduchosti svého života stávali “dnešními Dony Bosky”.

don Ángel Fernandéz Artime, SDB

hlavní představený