Tento rok bude obzvlášť výživný

Tento rok bude obzvlášť výživný
4. ledna 2016

Rozhovor s českým misionářem a členem generální rady salesiánů P. Václavem Klementem.

Václav Klement (na fotce vlevo) je český salesiánský kněz, vyslaný roku 1984 do misií. Šestnáct let působil v Koreji, pak se jako člen římské hlavní rady SDB stal nejprve hlavním rádcem pro oblast východní Asie a Oceánie (2002–2008) a poté hlavním rádcem pro misie. Po šesti letech je dnes znovu hlavním rádcem pro východní Asii a Oceánii (řádné funkční období by mělo být 2014–2020). Rozhovor s ním vedl Zdeněk Jančařík.


 

Koncem roku 2015 ses zastavil na pár dní v Brně, abys načerpal sil a setkal se s přáteli. Jako hlavní rádce pro salesiánské misie jsi procestoval na 90 zemí. Možná ses těšil na návrat do své zamilované Koreje, ale osud ti nastavil další výzvu: stal ses hlavním rádcem pro region Východní Asie – Oceánie. Z tvého cestovatelského pohledu: kde má církev dynamiku a kde se něco pozitivního ve světě rodí?

Církevní geografie se za posledních padesát let změnila a ne všichni si toho dosud všimli. Tak třeba před sto lety bylo v Africe asi tři až čtyři miliony katolíků – dnes tam brzy budeme slavit křtiny dvousetmilionového katolíka na černém kontinentě. Nejde však jen o zeměpis. Dynamika církevního života je spojena nejen s Duchem svatým, ale také s mnoha překážkami, nebo takovými malými nahrávkami, svědectvími o přítomnosti Ducha, která křesťané podávají. Překážky i „nahrávky“ Duchu svatému jsou detailně popsány v encyklice papeže Františka Evangelii gaudium – to je jediná knížka, kterou s sebou v papírové verzi vozím v batůžku kromě našich salesiánských Stanov. Podle mě dynamice (růstu) církve nahrávají jednak společenství (pěstování rodinného ducha, malých skupinek jakéhokoli druhu od biblických kroužků, přes mariánskou Legii, společenství báze a všechna hnutí a skupiny, které vznikly za posledních šedesát let) a jednak napojení na Ducha svatého, zvláště skrze Boží slovo v Písmu – a kromě toho služba chudým lidem všude, kde to lze…

Možná jsi překvapený, jak negativně se stavějí především politici, ale také obecně populace našich zemí (Česko, Slovensko, Maďarsko) k uprchlíkům, které někteří představitelé nazývají „dobře živenými muži“. Nebo je to z tvého pohledu pochopitelné?

Je to dost těžko pochopitelné, ale v posledních třech dnech, co jsem tady, jsem se s tím setkal u našich příbuzných a u řady dobrých katolíků. K mému velkému překvapení se na uprchlíky dívají skoro jen negativně. Podle mě jde o mix nevědomosti, neinformovanosti (díky dezinformacím) a hlavně minimální přehled o světové politické situaci a dynamice globální společnosti. Ale také je to projev nízké křesťanské citlivosti vůči slabším… Je to velká výzva pro ty, kdo jsou lépe informováni, aby něco dělali a hlavně promlouvali za ty slabé. Na celém světě je teď už víc než 250 milionů běženců a dalších asi 600–700 milionů domácích uprchlíků. Na druhé straně oni zachraňují nebo oživují církev nejen v Evropě, ale také v Asii nebo v USA.

Uveď nějaké příklady pozitivních salesiánských iniciativ, které se dějí v Evropě nebo i ve světě.

V naší salesiánské agentuře ANS vycházejí skoro denně články v rubrice SOS Refugees (Pomoc uprchlíkům), kde si můžeš číst o nejrůznějších mezinárodních iniciativách salesiánské kongregace (www.ifoans.org). Téma uprchlictví se netýká jen Sýrie, Afghánistánu a Evropy. Například „u nás v Japonsku“ v diecézi Jokohama (ve Václavově regionu – poznámka redakce) máme právě teď dvě farnosti, které se pod vedením zcela věnují pouze uprchlíkům. V Koreji je to stejné a také ve Vietnamu nebo v Číně je spousta „domácích“ běženců, o které salesiáni pečují.

Nedávno zcela nečekaně zemřel vynikající salesián středního věku, Toník Nevola, a tady pro nás je to velká ztráta. Bezděky přemýšlíme, jak dál, kam nasměrovat své síly do budoucna, abychom nevyhořeli a zároveň byli přínosem pro mladé lidi v naší zemi. Co bys nám ze své světové perspektivy poradil jako lék na skepsi a únavu?

Hm, vnímám z tvých slov určitou skepsi, únavu – to zní hodně evropsky! A možná i na mě už to trochu dopadlo. Zrovna v mé rodné farnosti v Brně-Židenicích mi jedna farnice povídá: „Měl by ses víc usmívat, jako dřív!“ Na to ovšem není žádný zázračný lék. Ale třeba ta minulá dvacátá sedmá kapitula pozitivně „nakopla“ mnohé k radikálnímu následování Krista!

Ty tři klíčové pojmy, kterými se kapitula zabývala, jsou také odpovědí na tvou otázku. Mystik je hledač Boha, prorok bratrství, sluha mladých lidí, zvláště nejchudších. Moje trojčlenka před čtyřiceti lety v Československu byla VÍRA – POKORA – PŘEHLED – a doprovází mě dodnes. Denně chci patřit o něco víc Bohu, bráchům a mladým lidem – to je nejlepší lék pro „zasvěcené osoby“.

Kam se po Novém roce chystáš a kam se těšíš?

Možná to bude znít hodně „při zemi“, ale čekají mě ještě tři týdny generální rady v Římě a potom zase celý rok cestování a návštěv, setkávání a propojování našich patnácti set salesiánů ve dvaadvaceti zemích východní Asie a Oceánie. Na to cestování se těším, protože jde o doprovázení bráchů, zvláště provinciálů a mladých salesiánů tam, kde mladá církev roste, i když i tam jsou velké výzvy. Tento rok bude obzvlášť „výživný“ – budu potřebovat hodně zdraví a také spánku! Pozdravy všem! Ciao.