Setkání koadjutorů v Borku

Setkání koadjutorů v Borku
25. května 2014

Koadjutoři se sešli na svém pravidelném setkání, tentokráte v Borku u Litomyšle.

Setkání koadjutorů 1. – 4. 5. 2014


Naše jarní setkání začalo společnou prohlídkou poličského pivovaru, kterou nám zprostředkoval místní rodák pan Josef Popelka. Protáhl nás skutečně všemi zákoutími, protože jeho firma je dvorním stavitelem tohoto pivovaru. Odkryl nám tak zajímavé skutečnosti. Dále následovala prohlídka poličského náměstí a přilehlých hradeb.
Pak už bylo na čase přesunout se do Sebranic, kde nás přivítal devadesátiletý Jaroušek Kopecký. Po lehkém občerstvení Maruška zjistila, že jsme neobědvali, a tak následovaly ještě bramboráky. Moc děkujeme.
V rozhovoru  z Jarouška stále čišel optimismus a my jsme se dozvěděli, jak prožíval minulý týden oslav. Nejenže mu blahopřáli starostové z okolních obcí a mnoho významných osobností, ale na jeho počest se mělo sejít 90 ministrantů.  Nakonec jich bylo 105, což bylo hned glosováno, že to je věk, kterého se Jaroušek dožije. Dále nám doporučoval, abychom vytrvali i v jakýchkoli těžkých situacích, což nejsou prázdná slova, a sám je dosvědčuje celým svým životem. Když jsem ho nedávno navštívil, měl po mši v ruce seznam ministrantů a svoji roztřesenou rukou poctivě zapisoval, kdo se zúčastnil mše, aby měl přehled a mohl je doprovázet. Poslední atrakcí, kterou Jaroušek prožil při oslavách, byla jízda historickým automobilem – veteránem po Sebranicích.
            Vlastní místo našeho setkání byla tentokrát chalupa na Borku blízko Sebranic. Po příjezdu se hned začala připravovat uzená kolena, naše klasické páteční občerstvení, tentokráte z udírny mých rodičů. Jen špatné počasí nám nedovolilo jejich grilování na zahradě, tak se šoupla do trouby a na plodech naší země a naší práce jsme si pochutnali hezky v teple u stolu. Další den jsme se ponořili do knihy o našich spolubratrech koadjutorech, kteří nás již předešli na věčnost a jsou pro nás vzory. Každý z nás zajišťoval nějaké rozhovory s pamětníky a postupně to skládáme vše dohromady. Po vydatném obědě jsme naše kosti poslali na zdravý vzduch do Toulovcových Maštalí. Večer naše kroky směřovaly na poutní místo Chlumek u Luže, kde náš den vyvrcholil mší svatou. Po cestě zpátky neušel našim zrakům hrad Košumberk, i když jen z vnějšího pohledu.
V neděli při mši svaté nás Petr Vaculík povzbudil na příběhu Emauzských učedníků o tom, jak se vztah učedníků mění. Nejprve vidí jen Krista mrtvého, a žijí v rezignaci hořkosti a smutku. Postupně skrze slovo se dotýká jejich srdce, a když ho zvou, aby s nimi zůstal, prožívají eucharistii a najednou v sobě navzájem vidí živého Krista. Tato zkušenost je vede zpět do života a k naplnění jejich poslání.


Pavel Andrle

Související galerie