Setkání koadjutorů - Bulharsko 2013

Setkání koadjutorů - Bulharsko 2013
5. srpna 2013

Cesta koadjutorů ke spolubratřím do Bulharska.

Zpráva o cestě do Bulharska

Koadjutoři  České provincie se tentokráte  vydali navštívit spolubratry v Bulharsku, kde máme misie. Vyrazili jsme  v neděli  28.7. po trase Praha – Brno – Bratislava – Budapešť – Szeged -Novy Grad –Bělehrad – Niš – Sofie – Plovdiv - Kazanlak - 1525 km; 16 hodin jízdy. Jeli jsme v noci, cesta byla bez problémů. 
V pondělí dopoledne jsme byli v Sofii a větší část dne jsme věnovali prohlídce města. Navštívili jsme chrám „Sveta Nedelia“,  mešitu Banya Bashi,  katedrálu svatého Alexandra Něvského, židovskou synagogu a několik dalších míst. Večer jsme se přesunuli do Kazanlaku, do naší misijní stanice, kde nás již očekávali spolubratři.
Dopoledne v úterý 30.července jsme se rozjeli do okolí Kazanlaku. Zde je mnoho thráckých hrobek. Jen nemnoho z nich je odkryto, ostatní čekají na archeology skryty v poměrně nápadných návrších. Navštívili jsme nedávno zpřístupněný pohřební chrám krále Seutha III   – krásnou stavbu z přesně vytesaných kvádrů s přístupovou chodbou, která je nasměrována tak, aby paprsek slunce za zimního slunovratu padl právě do středu svatyně. Je škoda, že Bulhaři neodkryli více takovýchto hrobek, návštěvníci by to jistě ocenili. Nedaleko Kazanlaku je také thrácké město Seuthopolis. Bylo objeveno v roce 1948. Bohužel, v té době již bylo rozhodnuto o stavbě přehrady Koprinka, na jejímž dně dnes ruiny města leží.
Odpoledne jsme se vydali do průsmyku Šipka. Je znám statečnou obranou bulharských bojovníků proti Turkům v rusko-turecké válce v letech 1877 a 1878. Turci se pokoušeli projít přes průsmyk, aby mohli napadnout ruskou armádu na druhé straně hor.  V Bulharsku se traduje, že Rusové přišli na pomoc Bulharům bránícím průsmyk až tehdy, když již byli zcela vyčerpáni a zdecimováni (Bulhaři, ne Rusové! ). Dnes je v průsmyku památník, v něm jsou obrazy, vojenské uniformy, pistole, děla, a dokonce kulomety na ruční pohon (hráli jsme si s nimi až do okamžiku, kdy nás vyhnal bdělý dozorce musea).
Potom jsme jeli na památník Buzludzha  (Buzludža), který je od Šipky pohodlně vidět. Je to obrovský chrám komunismu, umístěný na vrcholku hory. Byl dobudován krátce před rokem 1989, od té doby chátrá. K památníku vede nahoru monumentální cesta, podobná, jakou vídáme u Mayských obětišť. Centrální kruhové shromaždiště pro lid je stejné již od římských dob. Jen místo Dia a Herma na nás ze stěn shlíží Marx a Engels.  Dnes je vše opuštěné, zanedbané a v troskách. Ale v době jeho slávy musel mít poutník dojem: „Já, malý a slabý, se zde blížím světovému Komunismu!“ Dovnitř jsme vlezli dírou ve zdi – vchody jsou zazděny, ale oni to naštěstí nikdy neudělají dobře. Ve středu sjezdového sálu  jsme pak zazpívali „Salve Regina“.
Ve středu  31. července jsme se zúčastnili slavnosti v městě Plovdiv. Tamní biskup slavil 25 let od svého vysvěcení, naši spolubratři misionáři a všichni ostatní kněží diecéze byli pozváni ke koncelebraci. Měli jsme možnost vychutnat si krásu liturgických rouch a kostela, který byl podstatně více vyzdoben, než je zvykem u nás.  Odpoledne jsme navštívili monastýr v městě Bachkovo. Je to fungující pravoslavný klášter se známým kostelem, do kterého přichází množství poutníků. Nad klášterem v horách je poustevna „Ajazmo“, kaple Archanděla Michaela a hřbitov. Pravoslavní věřící (a i ostatní křesťané v Bulharsku) věnují velkou péči zemřelým, nechávají za ně často sloužit bohoslužby ve výroční dny jejich smrti. Večer jsme se vrátili do Plovdivu a přespali jsme v klášteře u otců Assumpcionistů. V klášteře mají pamětní desku tří blahoslavených mučedníků, popravených komunisty v padesátých letech.
Čtvrtek 1. srpna jsme zahájili výstup do pohoří Rodopy. Hory jsou v Bulharsku krásné, po cestě téměř nepotkáte živáčka.  Vysoko v horách jsme narazili na kapli sv. Eliáše. Prostě se někomu zachtělo postavit kapli, tak ji tam postavil. Byla otevřená, mohli jsme vejít dovnitř a pomodlit se. Část cesty jsme šli po staré římské silnici. Bylo povznášející si uvědomit, že tady, po stejných kamenech, po nichž jdu teď já, pochodovaly římské legie. Noc jsme přečkali na horské chatě. Druhý den jsme sestoupili k „Čudnite mostove“ – to je soustava velkolepých vodou vyhloubených skalních útvarů. A pak už jsme se rozjeli zpět. Stavili jsme se ve Staré Zagoře, kde mají bulharští misionáři druhý dům. Věnují se zde především práci s Romy. V městě je romská čtvrť Machala, místo oddělené od ostatního města, s nahuštěnými malými domky Romů. P. Jíří Svoboda, ředitel komunity, nám s hrdostí ukazoval kus louky (přesněji hlínou zavezené skládky) kterou před dvěma roky koupili v těsné blízkosti Machaly: „Tady bude stát nové centrum! Slavnostní položení základního kamene bude 26.10.2013. za přítomnosti místních biskupů, vše si natočí televize Noe a udělá z toho nějaký pořad.“ Takže se modlíme, aby se vše podařilo podle plánu.
Poslední den v Bulharsku, 3. srpna, jsme si prohlédli Kazanlak a kostel v misijní stanici. Večer jsme nastoupili do auta a vydali se domů do Čech.
V Bulharsku jsme potkali také několik dobrovolníků, kteří spolubratřím o prázdninách pomáhali v jejich práci. Pomoc je tam vždy zapotřebí. Pokud máte čas a jste ochotni a schopni něco užitečného dělat, rozjeďte se do Bulharska. Jistě nebudete litovat.

Tomáš Kubalík
          
  
 

Související galerie