Setkání koadjutorů na Slovensku

Setkání koadjutorů na Slovensku
15. května 2015

Koadjutoři české a slovenské provincie se setkali v Popradě na tradičním mezinárodním setkání.

Pravidelně každé dva roky se setkávají čeští a slovenští  koadjutoři. Letošní setkání organizovala slovenská strana. Setkání se konalo ve slovenském noviciátním domě v Popradu.

Na cestu jsme se vydali den před začátkem - ve čtvrtek,  protože svátek 1. máje  letos připadl na pátek. Přenocovali jsme v našem domě ve Fryštáku , kde se o nás vzorně staral jeho správce Vladimír Kopřiva  . Druhý den jsme pokračovali na Slovensko. Těsně za hranicemi jsme navštívili dům v Žilině , kde mají slovenští spolubratři vynikající  střední odbornou školu sv. Josefa Robotníka . 1. května je jeho svátek, a škola v tento den  tradičně pořádá velké oslavy.

Odtud jsme pokračovali na Poprad. Cestou jsme navštívili Čiernohronskou železnicu a svezli jsme se vláčkem. To byl famózní zážitek zejména pro naše spolubratry Mirka Palíška a Laďu Kopřivu.  Večer jsme pak dojeli do Popradu a setkání mohlo začít.

Na sobotní dopoledne si pro nás připravil přednášku P.Peter Timko na téma "Práce a umírněnost". Zde jsme mohli sestoupit ke kořenům známého výroku "práce a sebeovládání přivedou kongregaci k rozkvětu"  a poznali jsme, že základem je spojení "práce a mírnost", a to mírnost ve smyslu  kardinální ctnosti .

Odpoledne v sobotu jsme navštívili  Mariána Kuffu  v   Žakovcích  . P. Marián zde vybudoval a buduje rozsáhlé dílo pro bezdomovce. Měli jsme možnost setkat se s charismatickým zakladatelem, který jde neúnavně a nadšeně vpřed, staví, zakládá, staví, a také se modlí a neochvějně důvěřuje v Boha. Tak nějak  se mohli cítit lidé v přítomnosti Dona Boska, strženi jeho nadšením, vírou, svatostí.

V neděli jsme si udělali výlet na  Spišský hrad  a  Dreveník. Nechyběla samozřejmě slavnostní mše svatá a poté vynikající oběd. Při něm jsme mohi vidět tři aktivní provinciály - slovenské, české a ukrajinské provincie - sedět vedle sebe. Po obědě jsme se rozloučili a vydali se na zpáteční cestu.

Tomáš Kubalík