6/2018 MEDIÁLNÍ VÝCHOVA
Je to s tou mediální výchovou trochu potíž! Moji domácí nezletilci mě už dost předběhli a já za nimi těžce funím a doufám, že budou mít trochu zdravého rozumu, aby se neutopili v kalných mediálních tůních. Minulý měsíc, poté co jsem o prázdninách odhalila, že jedno robě kolegiálně zřídilo druhému účet na Pinterestu (to je legální droga pro ženy – dlouhé hodiny protečou mezi prsty prohlížením obrázků, návodů, receptů, módy, aniž byste řekli Pin it!) jsme si dali po večeři krátký poučný příběh, ve kterém holčička, co se chce na sociálních sítích moc a moc kamarádit, je možná ve skutečnosti tlustý ošklivý chlap, co si možná vlastně nechce tak úplně vyprávět o konících, ale úplně o něčem jiném. A že nesmíme sdílet svoji adresu, věk, číslo na mobil, datum rodinné dovolené či foto s pěkným letním opálením, ideálně pouze v plavečkách, či se nedej Bože naživo kamarádit přes webkameru s tou hrozně zvědavou milou holčičkou/zpoceným chlapíkem, co se u počítače rozvaluje jen v trenkách a dírkovaném vasilu, kterým mu lezou chlupy ven (vzpomínka na maminčino socialistické dětství). Dlouhou debatu, ve které si deviant podával ruku se zlodějem a hackerem, a chytré holčičky říkaly maminkám úplně všechno, nakonec uzavřel náš zbrusu nový student první třídy. Přátelsky mě ujistil, že o něj se mediálně bát nemusím, neumí totiž ani číst, ani psát.
Několik postřehů z domácí frontové linie
Televizor historicky nemáme, místo na „vopravdickej kus pořádný plazmy“ velikosti oltářního obrazu – jeho prostor zabírá postýlka s miminkem a domeček pro panenky po babičce, obojího bych se ještě nerada nějakou dobu vzdávala. Televize je in hlavně jako kus nábytku demonstrující rodinu vyváženého středoevropského standardu, její absence smrdí chudobou, alternativou, ekologií a přílišnou četbou.
Youtube je v očích nás starších past pro unavené nebo zaneprázdněné rodiče neboli „Posaď mě před Youtube a můžeš na mě v pohodě na několik hodin zapomenout!“. Jak lákavé! Doporučuji si zkusmo prohlídnout navštívené stránky, protože „ Deset nejhorších trestů smrti na Dálném východě“, „Katy Perry full album“ nebo zápasy ikony wrestlingu Johna Ceny oděného v elastických džínových minišortkách jsou jen pro otrlé.
U mobilu držíme zásadu: žádný hédonistický paušál, pouze předplacený kredit a to ještě jednou za předlouhé dva měsíce (typické rozhovory s chlapci: „Už jsi v oratoři?“ – „Jo.“ – „Nasvačil ses?“ – „Jogurt.“ – „Vzal sis ty tenisky, jak jsem ti připomínala?“ – „A sakra.“) Dovolit nainstalovat pouze hry, které nezablokují mobil v momentě, kdy byste se chlapečkovi fakt potřebovali dovolat – Nechť zhyne tvůrce World of tanks! Jinak taky mobil v noci nabírá síly zásadně v osamění a mimo dětský pokoj, nezahřívá zkřehlé ručičky za dlouhých cest v autě, jeho naléhavé zvonění neparalyzuje adresáta u oběda a já nejsem sekretářka svých dětí! (Dobrý den, von to má asi vybitý, nemohla byste mu vyřídit, že…“).
A jak je to u vás?
Milena Alday Delgado