1/2023 SALESIÁNKY
V lednu měla salesiánská rodina jednu oslavu za druhou. Je to totiž měsíc plný salesiánských svátků. A tak jsme si 22. ledna připomněli jihoamerickou dívku Lauru Vicuñu, která chodila do školy k sestrám salesiánkám, 24. ledna jsme slavili svátek laskavého světce sv. Františka Saleského a závěr měsíce patřil Donu Boskovi, otci a zakladateli celé salesiánské rodiny. Zajímalo nás, jak tento měsíc prožily sestry salesiánky. Proto jsme se jich zeptali právě na tyto tři světce.
Myslíš, že i v dnešní době může bl. Laura Vicuña oslovit mladé lidi?
Ano, ale asi ne všechny. Vždyť dnes bývá nejčastějším přáním: „Užij si to!“ Omezovat se a myslet na druhé se v současnosti tak úplně nenosí. Nicméně stále existují mladí, kteří mají odvahu opustit své jistoty a volí si v očích tohoto světa tak trochu nepohodlí… Letos máme v naší komunitě jednu dívku, která hledá své povolání. Je to pro mě velkým povzbuzením a závazkem současně, ale hlavně radostí! Modlím se za ni i za všechny mladé lidi, kteří se rozhodují pro radikální následování Ježíše a pro službu potřebným tam, kam je Pán Bůh volá. (Lenka Vaculová, Praha-Karlín)
Ano. Vyprávím mladým, jak Lauřinu maminku využíval Manuel a ta se obětovala pro své dcery, když to snášela. O tom, že Laura to, co se mamince dělo, považovala za velké zlo, které navíc hrozilo i jí a její sestře. Mladí tomu rozumí velmi dobře, i ti nekosteloví. Není to totiž bohužel záležitost minulosti, ale i dnes a v naší zemi si některá děvčata připadají ve vztahu zneužívaná. (Marie Vavříková, Praha-Karlín)
Téma náročných rodinných vztahů je jistě blízké a velmi aktuální i pro mladé lidi dnešní doby – spolu s celkovou krizí rodiny možná i víc než kdy jindy. Osobní statečnost a odhodlanost tak mladé dívky může být jistě také hodně oslovující. Téma oběti vlastního života je o poznání těžší, můžeme se dostat na tenký led mezi skutečnou dobrovolnou obětí a odmítnutím vlastního života jako daru, na což u mladých lidí v řadě případů narážíme. Věřím ale, že život bl. Laury může být dobrým východiskem pro diskuzi, kdy se sami mladí lidé mohou pokusit odpovědět na otázky smyslu manželství jako trvalého svazku, bezpečí v rodině, osobních hranic a nakonec i rozměru oběti, kterou nelze oddělit od lásky – což sami ve svých životech určitě dříve nebo později zakusí. (Dana Fučíková, Hradec Králové)
Zcela jistě. Mnozí mladí lidé, s nimiž se setkáváme, podobně jako Laura prožívají ve své rodině velmi těžké situace, pokřivené nebo dokonce zničené vztahy. V takových situacích neexistuje z lidského pohledu dobré řešení. Laura Vicuña toto pochopila a současně objevila Krista jako toho, který řešení nabízí a jemuž může neradostnou situaci své matky svěřit. (Helena Křenková, Praha-Karlín)
Čím tě inspiruje sv. František Saleský?
František Saleský mě oslovuje dobrotou, laskavostí, důsledným sebeovládáním. Zachovalo se hodně jeho konkrétních rad, které mohou být inspirativní pro mnoho z nás: „Malá urážka snesená s velkou láskou má před Bohem větší cenu než mučednictví podstoupené s minimem lásky.“ „Musíme mít trpělivost se všemi, především ale sami se sebou.“ „Je třeba plně využívat přítomnosti. Nezneklidňovat se minulostí, svěřovat ji Božímu milosrdenství. Nedělat si těžkou hlavu se zítřkem.“ „Ptáte se, co je naší povinností v přítomné chvíli? Ničím se neznepokojovat!“ (Marie Zímová, Hradec Králové)
Sv. František se mi líbí a je mi sympatický. Jeho zbožnost je krásně obyčejná a vlastně strašně moc lidská, zároveň tvořivá a originální. František nejde proti přirozenosti, ale naopak s ní počítá a ukazuje nám, jak ji využít a jak ji začlenit do vztahu s Bohem. Takový vztah s Bohem mohu vlastně prožívat neustále. Jeho příklady a rady vycházejí z přírody a ze života, jsou pestré a neotřelé, takže se lehce zapamatují a zapíšou do lidské mysli. Zůstávají stále aktuální, i když pochází ze života v 16. století, protože touha člověka po Bohu a po spojení s Ním jde napříč každým stoletím… Takže vším tím mě sv. František Saleský inspiruje. A také tou svojí laskavostí a pochopením pro lidské slabosti. (Pavla Mikysková, Hradec Králové)
František Saleský mě oslovuje svoji horlivostí a vytrvalostí. Je mi blízké jeho prožívání víry a způsob, jakým pracuje na své povaze. Všeobecně se ví, že byl cholerické povahy, a přesto o něm dnes čteme, že vynikal vlídností a něžností vůči těm, které doprovázel. Říká se, že po dvacet let se dvakrát denně zastavil v kostele, aby se „ohlédl“, jak čas prožil. Prostě na sobě makal a nechal se Bohem proměňovat. To je inspirující. (Markéta Hanáková, Plzeň)
U sv. Františka Saleského obdivuji jeho víru, naději a lásku. Víru třeba v okamžiku těžké zkoušky, která na něj dolehla, když na něj dotírala myšlenka věčného zavržení. Ve víře a s důvěrou v pomoc Panny Marie tuto zkoušku překonal. Je mi povzbuzením jeho naděje, s níž přijal svou službu biskupa v diecézi, která téměř vymírala, on ji svou láskou k Bohu a k bližním probudil k životu a spousta kalvínů se opět navrátila ke katolické víře. Člověku je také blízký jeho konkrétní a „jednoduchý“ způsob duchovního života. (Marie Tkadlecová, Plzeň)
František Saleský mě inspiruje svou dobrotou a láskou. Také jemností, s jakou doprovází lidi. Ráda si čtu jeho dopisy. Líbí se mi srozumitelnost a jednoduchost, s nimiž o věcech mluví, a rovněž řada hezkých obrazů a příkladů, které používá. (Zdeňka Kůsová, Hradec Králové)
Můžeš se s námi podělit o nějaký konkrétní příklad z apoštolátu, kdy jsi mohla uplatnit výchovný (preventivní) systém Dona Boska?
Ráda vzpomínám na Jirku, chlapce z azylového domu pro matky s dětmi v tísni, kam jsme začaly docházet se sestrami během covidového lockdownu. Mým úkolem bylo doprovázet Jirku při doučování a psaní školních úkolů. Zpočátku byl hodně neklidný až agresivní, neochotný ke spolupráci, často utíkal (podobně jako ve své škole). Pomohl čas strávený společně v herně, na hřišti i pár jednoduchých pravidel chování, která jsme spolu vytvořili a umístili na skříň studovny. Po mnoha týdnech byl postupně schopný otevřeného vztahu, klidnější spolupráce i rozhovorů, které vedly k reflexi sebe sama i k otázkám po Bohu. Nezapomenutelné bylo naše poslední setkání, kdy jsem ho pozvala do cukrárny na zmrzlinu. Kousek od pultu mu celá velká porce sjela z kornoutku na zem. Naštěstí ho všímavá paní cukrářka hned utěšila a natočila mu novou :). Myslím tedy, že trpělivé doprovázení a blízkost (laskavost), systematická spolupráce na povinnostech (rozum) a inspirující otevřený prostor pro sdílení hlubších témat (náboženství) může prorazit „zdi srdce“ a zasadit semínka i tam, kde jsou přirozené životní podmínky nesmírně náročné. (Věra Gajdůšková, Řím)
Když jsme jako sestry otevřely středisko v Ostravě, začal k nám do volné oratoře chodit Kuba. Byl to velmi živý a energií nabitý chlapec. A dovedl také pořádně zlobit. Často jsme si lámali hlavu, co s ním. Nejlepší by bylo ho z oratoře jednoduše vykázat. Ale říkali jsme si: „Trpělivost, trpělivost.“ Snažili jsme se s ním jednat laskavě, brali jsme ho na výlety, prázdniny, zúčastňoval se všech akcí. Nakonec se středisko stalo jeho druhým domovem. V patnácti letech se mu rozpadla rodina, otec se stal bezdomovcem, matka odešla s jiným mužem a na děti zapomněla. Kuba se zachoval jako hrdina – staral se ještě o dva mladší sourozence. A jak jen mohl, pomáhal i ve středisku. Když si později udělal řidičák, vozil děti na výlety, zúčastňoval se pracovních brigád, bral si stanoviště na akcích. Kde by to ale všechno bylo, kdybychom v jeho dětství neuplatnili preventivní systém… (Dagmar Vedrová, Brno)
V našem Salesiánském domově mladých to vnímám jako výbornou příležitost k asistenci, tj. přítomnosti mezi dívkami během jejich volného času, bytí s nimi a naslouchání. Z toho se pak může zrodit i něco konkrétního. Nedávno jsme např. vyráběly s jednou z nich košíčky pro Adopci na dálku a u toho vznikl velmi hluboký rozhovor. Když jsem s nimi, lépe poznám, k čemu má která z nich talent či charisma: některá z nich třeba hraje na nějaký hudební nástroj, a tak jsem jim nabídla vedení chval pro mládež nebo zapojení při animaci mše. Pro mě je tedy základem BÝT S NIMI. (Jana Svobodová, Hradec Králové)
Myslím, že nejde ani tak o nějaký konkrétní příklad, jako spíš o způsob bytí. To, jak je nastavené celé prostředí, jaké máme vzájemné vztahy, k čemu směřujeme. V tom se pak ten výchovný systém uplatňuje zcela přirozeně. Bylo pro mě zajímavé slyšet „nevěřící“ kolegy popisovat, jak funguje naše salesiánská škola. Na základě každodenní zkušenosti dokázali popsat principy výchovného systému Dona Boska, aniž ho znali. (Ludmila Rybecká, Praha-Kobylisy)
Každý den mám možnost žít preventivní systém. Pracuji na intru (domov mládeže) a snažím se, aby se tu každá z holek cítila chtěná, milovaná a přijímaná. (To neodporuje tomu, že zde máme i jisté hranice a pravidla.) Dělám to třeba tak, že nejsem „zalezlá“ na vychovatelně, ale sedím na chodbě a snažím se každou dívku, která přijde ze školy, přivítat, zeptat se jí, jaký měla den a být k dispozici, kdyby chtěla sdílet něco ze života. Snažím se o holky zajímat, všimnout si jich, pochválit je, rozesmát je, naslouchat jim. Říká se, že každý z Don Boskových chlapců si myslel, že je u něj ten nejoblíbenější, protože každému dokázal dát pozornost a lásku v takové míře, jako kdyby byl jediný. Nevím, co je na tom pravdy, jsem jen slabý odvar takového chování, ale prostě chci každé holce ukázat, že je vzácná a cenná (i když v životě tropí hlouposti). (Jana Marková, Praha-Karlín)
Marie Kučerová, FMA
