Salesiáni u nás

Období 1927-1948

V českých zemích zahájili salesiáni činnost v roce 1927. První český salesián P. Ignác Stuchlý (1869 - 1953) přišel do naší vlasti až ve svých 58 letech, ale měl za sebou bohatou zkušenost z Itálie a Jugoslávie. Mateřským domovem se stal chlapecký ústav ve Fryštáku u Holešova.

Postupně se zakládají nové domy v Ostravě, Praze-Kobylisích, Brně-Žabovřeskách, Pardubicích, Ořechově u Polešovic, Dvorku u Přibyslavi, Hodoňovicích, Mníšku pod Brdy, Přestavlkách u Přerova, Oseku Duchcova, Ústí nad Labem-Trmicích, Vidnavě a ve Vinoři u Prahy. Vytvářely se chlapecké ústavy, které bychom dnes zařadili do kategorie domovů mládeže, dále formační domy pro přípravu budoucích salesiánů, ale i první oratoře inspirované valdockou oratoří. Ve všech těchto domech se salesiáni snažili pokračovat v díle a v duchu svého zakladatele. řada salesiánů se také angažovala ve skautingu, v tzv. Katolické akci, která organizovala apoštolát laiků, a v prázdninových koloniích.

Období 2. světové války s sebou přineslo pro salesiánské dílo řadu přesunů a změn. Útvary SS byl zabrán ústav ve Fryštáku. Štěpán Trochta (1905 - 1974), druhá nejvýznamnější osobnost českých salesiánských dějin a pozdější kardinál, byl odvlečen do koncentračního tábora a někteří další salesiáni uvězněni. Přes všechny těžkosti však salesiánské dílo pokračovalo dál. V roce 1950 působilo v českých zemích 261 salesiánů ve 12 domech.

2.2 Období 1948-1990

Nástupem komunistického režimu v r. 1948 byly nejdříve postiženy církevní školy. Tím ztratilo svou legální základnu nižší salesiánské gymnázium. Daleko tvrdším zásahem však byla československá "bartolomějská noc" ze 13. na 14. dubna 1950, kdy ozbrojené síly obklíčily všechny řeholní domy hlavních mužských řádů a kongregací na celém území československé republiky, řeholníci byli internování do několika "koncentračních" táborů a řada vedoucích osobností byla uvězněna. Někteří na tento tvrdý zásah doplatili smrtí či těžkou újmou na zdraví. V období od roku 1948 do roku 1989 bylo odsouzeno a uvězněno 47 salesiánů. Podle vynesených rozsudků byli odsouzeni celkem na 244 let. Ve vězení strávili celkem 170 let.
Činnost řeholí byla postavena mimo zákon. Salesiáni, kteří byli propuštěni z vězení, se nemohli oficiálně věnovat svému poslání. Mnozí také nemohli veřejně vykonávat duchovenskou službu a museli se zapojit do výrobního procesu "budování komunismu". Přesto se ani v těchto podmínkách nezahálelo. Forma činnosti se však přesunula do soukromých bytů, horských chat či do přírody, kde probíhala formace dalších salesiánů, studium filozofie a teologie, ale i množství prázdninových akcí pro menší skupiny, kterým se říkalo "chaloupky". Někteří salesiáni přijímali tajně kněžská a jáhenská svěcení v NDR či Polsku, někteří působili ve farnostech jako diecézní kněží, odkázaní na milost či nemilost státních tajemníků vykonávajících církevní dozor.


2.3 Období od roku 1990

Změna politického režimu staví před salesiány nové možnosti, ale i nové úkoly. Postupně se vracejí zabavené domy a nastává náročné období jejich oprav a přebudovávání. řeholníci vystupují z ilegality, pomalu se stahují z diecézních farností a začínají se učit žít v komunitách. Nastává čas hledání, jak by měla vypadat salesiánská činnost v nově vznikající společnosti.
Zejména ve větších městech se zakládají salesiánské domy se salesiánskými středisky mládeže (Praha-Kobylisy, Brno-Žabovřesky, Brno-Líšeň, Ostrava, Plzeň, Pardubice, české Budějovice, Teplice, Rumburk, Prostějov, Zlín, Jaroměřice nad Rokytnou).
I nadále však zůstávají mnozí salesiáni působit jako kněží ve farní pastoraci, někteří stále mimo sídla svých komunit. Salesiánská provincie dále zřídila nakladatelství Portál, které má velký význam při vydávání pedagogické a psychologické literatury, a vyšší sociálně pedagogickou a teologickou školu JABOK v Praze pro výchovu a vzdělání pracovníků v sociální oblasti, zejména pro mládež postiženou, narušenou či stojící na okraji společnosti. Salesiáni stáli u zrodu a výrazně podpořili vznik teologické fakulty Jihočeské univerzity, někteří přednáší na TF PU v Olomouci.

V mateřském ústavu ve Fryštáku (dnes Dům Ignáce Stuchlého) byl uskutečněn projekt, který nabízí mladým lidem formační pobyty pro různé skupiny mládeže i pro jednotlivce s různými těžkostmi.

Důležité je i zapojení salesiánů do sdělovacích prostředků (čT Brno, Radio Proglas, ostravské Telepace, Salesiánské audio-video centrum, TV Noe).

Navázalo se také na tradici českých salesiánských misionářů tím, že provincie přijala zodpovědnost za pomoc Bulharsku.

Literatura:

- Křížková, M. R.: KNIHA VÍRY, NADĚJE A LÁSKY - 70 let působení salesiánů v Čechách a na Moravě, Portál, Praha 1996.

- Med, O.: ŽIVOTOPISNÉ PAMĚTI P. IGNÁCE STUCHLÉHO, 3 díly, pro vnitřní potřebu salesiánské rodiny.

- čeští salesiáni: ŠTĚPÁN KARDINÁL TROCHTA, Řím 1984.


České salesiánské osobnosti

Během působení salesiánů v Čechách a na Moravě vynikla celá řada osobností. Jednou z nejvýraznějších byl první salesián českého původu P. Ignác Stuchlý, zvaný Staříček.

Další významnou osobností byl Štěpán kardinál Trochta, litoměřický biskup.

Jedním z hlavních hybatelů salesiánské podzemní činnosti během komunistické totality byl František Míša zvaný Dominus.

Nepřehlédnutelnou postavou salesiánské historie v Čechách a na Moravě se stal i Petr Baran, zvaný Děda.

Asi nejznámějším českých salesiánským misionářem se stal P. Jan Med, který celý svůj život šířil evangelium v Indii.