Cagliero 11 - srpen 2015

Cagliero 11 - srpen 2015
31. srpna 2015

Nevím, jak vzniklo mé misijní povolání, všimnul jsem si pouze prostých, ale důležitých podnětů v běžném každodenním životě, na které jsem se snažil reagovat. Například radost, kterou jsem cítil ve službě Pánu pro nejpotřebnější; nádherné svědectví našich misionářů v Albánii a mnoha dalších po celém světě. Byl jsem také inspirován matkou Terezou, která se vydala uhasit žízeň po Kristu mezi chudé a potřebné.

Co je nového ve světě misijí?

PDF formát v českém plném znění a s fotkami ke stáhnutí ZDE

 

- Úvodní článek P. Guillerma Basaňa, rádce pro misie

Drazí přátelé,

v místech, kde mají školy prázdniny, jsme zažili v posledních týdnech skutečné tsunami mladých dobrovolníků. Není zanedbatelné objevit či znovu si ujasnit smysl života a dokonce i své vlastní povolání prostřednictvím salesiánské misijní dobrovolnické služby. Vždyť papež František uvádí ve svém poselství ke Světové misijní neděli 2015: “Obracím se především na mladé lidi, kteří jsou schopni odvážného svědectví a velkorysých skutků, i když třeba proti kultuře: Nedovolte, aby vás ostatní oloupili o ideál skutečného poslání.“ Jsou to dnes ti mladí lidé, které Don Bosko viděl ve svých snech! Mladí lidé, kteří jsou připraveni ztratit vše, aby získali to nejlepší, neboť “jen jednoho je třeba” (Lk 10, 42). Pedagogové s velkým rozhledem plus velkorysí mladí lidé - není pochyb o tom, že to je správný recept. Přesně o tom je salesiánské misijní dobrovolnictví!

P. Guillermo Basañes, SDB
hlavní prádce pro misie

 

- Misijní znovučtení 27. generální kapituly

Salesiánský život ve „stálé misijní pohotovosti”

Jako u kongregace, která kráčí vpřed v církvi bez hranic a jejíž dveře jsou dokořán otevřené (Evangelii Gaudium, 20-24, 46, 210), toto misijní znovu-čtení reaguje na potřebu každého salesiána znovuobjevit misijní rozměr svého salesiánského povolání, aby pomáhal druhým, a to především v nových hranicích a existenciálních periferiích [CG27,22]. To vyžaduje překonání naší „sebestřednosti“ a misijní nesmělosti [CG27,2], s níž se setkáváme v pocitu únavy, napětí, roztříštěnosti, neúčinnosti a v syndromu vyhoření [CG27,27]. K tomu účelu je nezbytné přejít od života, charakteristického pro středostavovský životní styl, k tomu, který je misijní a prorocký [CG27,74.1] a žít náš salesiánský život v trvalé misijní pohotovosti (Evangelii Gaudium, 24, 25). Zde si připomínáme slova sv. Jana Pavla II: “Veškerá obnova v církvi musí mít misii za cíl, pokud nemá propadnout jakési církevní sebezahleděnosti.” (Jan Pavel II. v Ecclesia in Oceania, 19).

Je zvlášť důležité, aby salesiáni pochopili, že se dnes misie nedají chápat pouze v zeměpisných nebo v jednosměrných podmínkách. Misie je primárně hlásání Ježíše Krista ve třech vzájemně pronikajících se kontextech, a to buď misie
ad gentes, řádná pastorační činnost nebo nová evangelizace (Jan Pavel II., Redemptoris Missio, 33- 34).

Ve světle projektu Evropa se ukazuje jako zásadní poskytnout pomoc salesiánům správně ocenit vícesměrný pohyb misionářů ze všech kontinentů do všech světadílů jako znamení plodnosti misie ad gentes (Benedikt XVI., Africae munus, 167). V tomto novém kontextu odbor pro misie SDB i nadále plní svou úlohu při zjišťování, koordinaci a zavádění misijních příležitostí [CG27,43] v nových hranicích a u existenciálních periferií a při podpoře misijních projektů kongregace SDB [CG27,75.5]. V této službě se tak stává “průkopníkem na nových hranicích” kongregace Salesiánů Dona Boska.

 

- Viděl jsem, že je třeba misionářů, a tak jsem šel!

Nevím, jak vzniklo mé misijní povolání,

všimnul jsem si pouze prostých, ale důležitých podnětů v běžném každodenním životě, na které jsem se snažil reagovat. Například radost, kterou jsem cítil ve službě Pánu pro nejpotřebnější; nádherné svědectví našich misionářů v Albánii a mnoha dalších po celém světě. Byl jsem také inspirován matkou Terezou, která se vydala uhasit žízeň po Kristu mezi chudé a potřebné. Další věc, která mi tolik pomohla v mém povolání, byly také moje misijní zkušenost z Madagaskaru, kde jsem si uvědomil velkou potřebu misionářů, kteří věnují svůj život Bohu tím, že slouží nejvíce potřebným lidem. Je pravda, že Albánie je misijní země a stále potřebuje hodně misionářů. Když jsem sdělil svým spolubratrům a přátelům, že chci “na misie”, tak mi řekli: „Zbláznil ses? Nedávno jsme zahájili činnost v Albánii a ty chceš odejít?!“ Jsem šestý albánský salesián a jako první jdu na misie, a to se zdálo trochu divné, protože i tady jsem potřeba.

Opravdu věřím, že chudí musí začít pomáhat chudým! Jako křesťané nemůžeme čekat na vyřešení nejprve všech našich problémů, a pak teprve jít a pomáhat ostatním. Až do současnosti k nám přišlo mnoho misionářů, a já myslím, že už nastal čas začít dávat něco ze sebe více potřebným, než jsme my. Moje rodina mě naučila, že když vidím, že je třeba něco udělat, neměl bych čekat, až mě někdo zavolá, protože to je sama potřeba, která mě volá. Takže když jsem viděl, že je potřeba misionářů, šel jsem!

Jako misionář se určitě setkám s mnoha obtížemi, ale ty nejsou nepřekonatelné. Říkám to proto, že jsou to skutečné obtíže, jako je jazyk (v mém případě máme zde 11 oficiálních jazyků včetně angličtiny, kterou studuji), k tomu přistupují kulturní rozdíly a dějiny, které zanechávají znamení a následky do dneška...! Někdy, a to navzdory skutečnosti, že jako misionář dáváte všechno, co máte, vás může někdo považovat za kolonizátora, což opravdu bolí, ale když vás začínají poznávat, věci se mění. Ale ve všem tom je Pán přítomen a jeho milost mě podpírá tím, že mi dává sílu a radost začínat vždy znovu.

Rád bych se podělil se salesiány, kteří uvažují, že se stanou misionáři, o otázku,
na kterou jsem se vždycky ptal: “Jak mám mluvit, když jsem volán?” Odpověď zní:
„Je to velmi snadné. Zkuste mu odpovědět, a uslyšíte ho!“ Snažit se reagovat na to, co slyšíte, neznamená, že musíte být nadužíván, ale pouze vytěžován. Musíme reagovat velkoryse jako v Žalmu 39, “Hle, přicházím Pane, abych činil tvou vůli!” A když dobrý otec volá svého syna, tak mu také dá, co potřebuje... Protože on nechce, aby se jeho dílo nezdařilo. Co chcete...? “Pojďte a uvidíte!” (Jan 1,38 -39).

klerik Odise Lazri
Albánec, misionář v Jižní Africe

 

- Svědek salesiánské misijní svatosti

Při oslavě dvoustého výročí narození našeho otce a zakladatele Dona Boska

si chceme připomenout několik jeho pokynů prvním misionářům v roce 1875: “Nechť svět pozná, že jste chudí v oblečení, v stravě, pokud jde o bydlení a budete bohatí před Bohem a stanete se mistry lidských srdcí. Mějte mezi sebou lásku, dar rady, napravujte jeden druhého, nikdy nezáviďte, nerozčilujte se, nebuďte naplněni záští. Především však ať dobro jednoho je dobrem všech. Ať bolesti a utrpení jednoho jsou považovány za bolesti a utrpení všech, a ať každý z vás se snaží je překonat nebo alespoň zmírnit. Neustále podporujte oddanost k Marii Pomocnici křesťanů a Nejsvětější Svátosti. Dodržujte pravidla a nikdy nezapomeňte na měsíční cvičení šťastné smrti.“

 

- SALESIÁNSKÝ MISIJNÍ ÚMYSL

Za rozvoj dobrovolnické služby v Salesiánské společnosti

Ať zkušenost dobrovolnické služby pomáhá mladým lidem, aby plně dosáhli zralosti v oblasti povolání a misijního rozměru.

Jako dědiců salesiánské spirituality mládeže, v měsíci oslav narození Dona Boska, je naším záměrem, aby se všichni mladí lidé, kteří se setkávají s Donem Boskem, naučili žít radostně svou víru a naději a v optimismu dorostli k převzetí závazku misijní dobrovolnické služby jako projevu charity.

 

Všechna předchozí čísla "Cagliero 11" jsou k dispozici v angličtině na purl.org/sdb/sdl/Cagliero nebo v češtině na www.sadba.org/novinky/cagliero-11.

Velký dík patří manželům Ratajovým za překlad Cagliera 11, Janě Švecové za korektury a sazbu a Honzovi Baumannovi za webové zveřejnění.