Žij a nech žít

Žij a nech žít
4. dubna

S měsícem dubnem přichází nová inspirace do příprav 90. výročí příchodu salesiánů do ČR. Životní příběh salesiána Toníka Nevoly a zamyšlení nad pedagogikou povolání.

Antonín Nevola

Všetulský rychlík

Toník se narodil 10. listopadu 1967 v malé valašské vesničce Držková. V 5 letech se rodina přestěhovala do Holešova-Všetul a malý Toník se stal ministrantem. Do kostela to měl 3 km – přesto chodíval často na mši svatou a zapadl do party ministrantů. V době dospívání hrál aktivně fotbal v místním klubu TJ Slavoj Všetuly a později v TJ Holešov, kde dostal přezdívku „všetulský rychlík“. Pak byl postaven před zásadní otázku: buď fotbal, nebo kostel. Co si Toník vybral, bylo vidět na jeho naplněném životě.

K Donu Boskovi se dostal přes svého dědu, který mu o prázdninách předčítal z knížky jeho životopis. V 11 letech jel na první chaloupku s Kájou Herbstem a už zůstal se salesiány v kontaktu. V 15 letech začal studovat železniční průmyslovku v Břeclavi. Tu úspěšně ukončil, ale nesložil předepsané zkoušky na funkci výpravčího. Proto po absolvování dvouleté vojenské služby nastoupil v roce 1988 na zastávku Dobrotice jako hláskař. Rok pak ještě pracoval v cihelně Žopy, kde ho zastihla „sametová revoluce“.

Domov, škola, farnost a hřiště v Kobylisích

V roce 1990 nastupuje do noviciátu v Liptáni, který se pak přesunul do Hodoňovic. Tam Toník po roce skládá své první řeholní sliby. V témže roce 1991 zahajuje teologická studia v semináři v Praze-Dejvicích. K salesiánům do Prahy-Kobylis pak přišel v roce 1993 coby asistent na dvouletou praxi. Před tímto nástupem – od dubna do listopadu – Toník vážně stonal. Dlouho lékaři nevěděli, co vůbec mají léčit. Po složení věčných slibů 26. 7. 1997 a po ukončení studií teologie byl 22. 8. 1998 v Olomouci vysvěcen na kněze.
V roce 1998 se Toník stal ředitelem Salesiánského střediska mládeže v Praze a byl jím plných 10 let. Byl to pro něho prostor, kde sloužil dětem a mladým lidem, do kterého se snažil vnášet charisma Dona Boska – laskavost, rozumnost a citlivost pro duchovní rozměr člověka. Sám shrnuje své působení takto: „Kobyliský dům byl pro mě domovem, kde jsem byl přijatý. Byl pro mě školou, kde jsem se naučil novým zkušenostem a poznatkům. Byl pro mě farností, kde jsem do jeho dění povolával Hospodina. Byl pro mě hřištěm, kde jsem si nadobro oddělal levé koleno.“ Během pražského působení byl v letech 2002–2005 členem provinciální rady. S jeho životem je spjato mnoho činností, které buď sám inicioval, nebo se jich rád zúčastňoval: založení pivního muzea v roce 1996, vytvoření Salesiánského nehnutí dospělých v roce 2004 (SaNeDo), aktivní fandění hokejovému klubu Ševci Zlín či fotbalové Viktorce Plzeň.

Dávat se naplno

V září 2008 nastoupil do Plzně jako ředitel komunity a od 1. prosince se zároveň ujal role ředitele Salesiánského střediska mládeže. Všude se dával naplno. Lidí, se kterými komunikoval a doprovázel je v jejich životních zápasech, bylo mnoho – zaměstnanců, dobrovolníků, lidí z farnosti, z míst, kudy prošel. Otcovsky vytvářel prostor, ve kterém bylo možno se svobodně rozvíjet: dával pevné hranice – dokázal být náročný i kritický, ale přitom poskytovat velkorysou důvěru – v duchu hesla „žij a nech žít“. Každý se s ním rád setkal. I při vší vytíženosti si Toník nenechal ujít žádný zápas své milované Viktorky, ať už na stadionu či u obrazovky. Na konci října 2015 ulehl se zápalem plic, kvůli kterému byl nakonec i hospitalizován v nemocnici. Zákeřné chorobě podlehl 27. listopadu 2015.

 

Pedagogika povolání

V evangeliích můžeme sledovat Ježíšův postup při povolání učedníků. Otec poslal Syna, který povolává člověka ke spáse a dává mu účast na svém díle. V pedagogice povolání nacházíme čtyři charakteristiky: ROZSÉVAT dobré semeno Slova, DOPROVÁZET na cestě, aby se „srdce rozhořelo“, VYCHOVÁVAT ve víře a naslouchání Bohu, FORMOVAT k postoji, který umožňuje dát Bohu odpověď a rozpoznat dar, který Bůh dává.

ROZSÉVAT (Mt 13,3–8)

Rozsévačem je Bůh Otec, církev a svět jsou místa, kde v hojnosti rozsévá svou nabídku spásy. Činí tak v úplné svobodě, která respektuje svobodu půdy, kam semeno padá. Křesťanské povolání je rozhovor mezi Bohem a člověkem. Svoboda aktivně povolávajícího Boha se setkává se svobodou přijímajícího člověka. Člověk, který se podílí na rozsévání Božího slova, potřebuje víru a důvěru v Boží působení. „Ať nikdo naší vinou není neznalý toho, co musí vědět, aby našel vyšší cíl života.“ (Pavel VI.) Lidský rozsévač má mít odvahu ukázat na „kerygma povolání“ a nechat zaznít otázky ve správnou chvíli, aby je Božský rozsévač, Duch svatý použil.

„Život je vzácný, je to dar od Jiného. Neexistuješ náhodou. Patříš do inteligentního a milujícího Božího plánu. Jako svobodná bytost jsi zodpovědný za přijatý dar. Tento plán Tě vede určitým směrem. Své štěstí a plnou seberealizaci najdeš tehdy, když uskutečníš projekt života, který s Tebou má v každé chvíli Bůh.“ (Nová povolání pro novou Evropu)

Pastorační zkušenost ukazuje, že první projevy povolání se objevují už v dětství a adolescenci. Každé povolání má svůj čas dozrávání. Semeno povolání je nejmenší ze všech nabídek, které mladý člověk dostane. Nesnaží se hned prosadit. Je to semeno, které má sílu hořčičného zrna (Mt 13,32).

Petr Vaculík