V nesprávné době na správném místě

V nesprávné době na správném místě
3. ledna

Lednovým hrdinou ze salesiánské historie je P. Josef Kubín, horlivý formátor salesiánů i laiků a následovník Dona Boska v nelehkém dvacátém století.

P. Josef Kubín, SDB (1912 - 1992)

Sestry řeholnice, bratr komunista

Josef Kubín se narodil jako páté dítě chudým rodičům, žijícím v Novém Městě nad Metují. Po něm přišel na svět ještě bratr Václav a další čtyři sestry. Tři sestry se staly řeholnicemi a bratr se stal komunistou. Rodiče jako dobrodinci salesiánů byli přijati mezi salesiánské spolupracovníky dekretem podepsaným samotným hlavním představeným donem Rinaldim. Přitom rodina musela žít velmi skromně. Josefův otec vlastnil jako válečný invalida trafiku a později měl propůjčené kino. Pracovat musela celá rodina, včetně všech dětí.

Po absolvování obchodní školy nastoupil Josef jako úředník v bance. Pro salesiánský život se rozhodl ve svých třiadvaceti letech. Gymnázium začal ve Fryštáku, do noviciátu vstoupil v Hronském Beňadiku. Po dvouletém filozofickém studentátu nastoupil praxi jako sekretář Štěpána Trochty, ředitele Salesiánského střediska mládeže v Praze-Kobylisích. Zde po německé okupaci pokračovala tvrdá škola života a víry, která začala už na střední škole šikanou ze strany proticírkevních prvorepublikových učitelů. Po atentátu na Heydricha unikl zatčení jen díky prozíravé diplomacii zatčeného Trochty.

Převýchova

Po složení věčných slibů (1944) začíná Josef studium teologie (ve Fryštáku, zabraném v té době Němci, a v Mníšku pod Brdy). Po vysvěcení na kněze (1948) se v opraveném domě v Trmicích stará spolu s dalšími devíti salesiány o čtyřicet středoškoláků, formovaných pro případný zasvěcený život. Tyto aktivity byly přerušeny záborem řeholních domů a internací řeholníků (1950). V té době se naše provincie těšila velkému rozkvětu. Měla 261 salesiánů, z toho 26 noviců. P. Kubín je po třech letech neúspěšné „převýchovy“ (Hájek, Želiv) propuštěn z internace a je zaměstnán jako dělník v Novém Městě a jinde. V roce 1955 se dostává na stavbu Křímovské přehrady, kde se setkává se spolubratry a dalšími řeholníky. Brzy na sebe upozorní svými organizačními schopnostmi a spolehlivostí a stává se „sociálním referentem“ s úkolem starat se o ubytování dělníků, čehož pohotově využívá k soustředění asi 18 spolubratrů a mladých kandidátů a dalších 30 řeholníků. Hned začíná organizovat salesiánskou formaci a studium teologie. Tuto angažovanost mu pak komunistický režim v soudním procesu roku 1958 ohodnotil na 2,5 roku vězení. Současně s ním byl odsouzen též P. Zerzán (15 měsíců), P. Vitásek (1 rok) a bohoslovec Jaroslav Kopecký (2 roky). Kubín se tak octl v pověstných jáchymovských dolech a později ve Valdicích („Kartouzy“), kde byl spolu s dvaceti českými a slovenskými salesiány a dalšími padesáti kněžími a řeholníky součástí „vatikánské směny“, oddělené od ostatních dělníků (aby je ideologicky nenakazili).

Rektorem u Svatého Kříže

Po „odpykání trestu“ P. Kubín nastupuje opět na Křímovskou přehradu, z níž se spolu s ostatními zakrátko přesouvá na přehradu Jirkov. Opět se ujímá mladých salesiánských kandidátů a začíná organizovat tajná kněžská svěcení (hlavně u biskupů: Trochty, berlínského Meisnera a Schaffrana v Gerlitz). Zvlášť významně a úspěšně však P. Kubín osvědčil svou hlubokou, po mnoho let tříbenou víru a pravou salesiánskou horlivost a oddanost Donu Boskovi a jeho poslání v období „Pražského jara“, kdy nastalo na krátkou dobu určité politické uvolnění. Salesiánům byl nakrátko vrácen kostel Svatého Kříže v Praze a P. Kubín zde byl ustanoven rektorem. Záhy zde vytvořil tým z odtajněných a nadále tajných salesiánů, kteří zde společně s laiky začali shromažďovat věřící i nevěřící mládež a úspěšně ji evangelizovat. Každý čtvrtek zde probíhaly kolektivně připravované kvalitní bohoslužby slova, týkající se biblických, katechetických a jiných témat. Během bohoslužby se promítaly diapozitivy a program oživovala rytmická skupina Giovani a další. Tyto čtvrteční bohoslužby se staly rychle velmi populární a vyhlášené po celé Praze a okolí a byly hojně navštěvované jak věřící, tak nevěřící mládeží. Mnozí zde našli cestu k Bohu a konvertovali. Šlo o velmi plodnou evangelizaci s minimálním technickým vybavením a zázemím, kolektivně připravovanou salesiány a laiky, pod vedením P. Kubína, který nad to na sebe bral všechna rizika těchto, v té době do značné míry odvážných, často až státní režim provokujících, akcí. Na čtvrteční bohoslužby slova byl kostel vždy tak plný mladých, že dokonce ne vždy se všichni dostali dovnitř.

Budoucí spolupracovníci a další evangelizace

Z podnětu P. Kubína a pod jeho vedením zde pod záminkou chrámového sboru Benno Beneš spolu s dalšími spolubratry dal dohromady mládežnickou partu, složenou převážně ze studentů, kteří se zde pak každý čtvrtek po večerní bohoslužbě slova scházeli a za zavřenými dveřmi zde měli v rámci oficiálního „nácviku písní“ svůj evangelizační, ale i „společenský“ program. V tomto prostředí se posléze začala vytvářet malá společenství mladých, dále řízená a podporovaná salesiány. Tyto mládežnické party se pak zvláště po vyhnání salesiánů od Kříže, rychle tajně šířily v Praze i mimo Prahu. V tomto prostředí zde také vzniklo jádro pokoncilních salesiánských spolupracovníků (nynější ASC). Po normalizaci komunistický režim udělal všemu rázný konec a P. Kubín byl odsunut do malého kostelíka sv. Rocha. Ale ani to ho neodradilo, aby i zde ve značně ztížených podmínkách dál evangelizačně působil.

Svým životem dal P. Kubín zářný příklad naplněného salesiánského života a plného nasazení pro spásu mládeže, a to i v podmínkách většinou značně nepříznivých.

Josef Kopecký st.


Literatura:

Josef Kubín (edit. Jan Ihnát)

Kniha víry, naděje a lásky (M. R. Křížková)

 

Další salesiánské osobnosti