Práce, oběť, láska

Práce, oběť, láska
3. října 2016

Říjnovou osobností, kterou si připomínáme v rámci příprav na 90. výročí příchodu salesiánů do ČR, je kardinál Štěpán Trochta.

Štěpán Trochta

(1905 – 1974)

 "Práce - oběť - láska"

Narodil se 26. 3. 1905 ve valašské vesnici Francova Lhota a zde také vyrostl. Po smrti otce zůstala matka s třemi dětmi sama. Nejstarší Štěpán jí pomáhal vést malé hospodářství a vychovávat mladší sourozence. Po první světové válce odešel studovat na arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Matka však onemocněla tuberkulózou a Štěpán musel studia přerušit a vrátit se domů hospodařit, avšak přitahovalo ho kněžství. Odešel do Itálie k salesiánům a odtud pomáhal organizovat příchod prvních českých salesiánů, nejprve do Perosy a pak v roce 1927 do Fryštáku v čele s P. Ignácem Stuchlým.

Když se v roce 1927 přestěhovali chlapci z Perosy do Fryštáku na Moravě, přišel s nimi jako jejich asistent i Trochta. Doma rozvinul mohutnou propagační činnost, pořádal přednášky, psal články do různých časopisů. Po roce odchází zpět do Itálie studovat teologii. Představení mu řekli: „Je vás málo a potřebujete mít co nejdříve kněze. Není čas, abys mohl dělat doktorát až po teologii.“ Trochtovi se podařilo s vypětím stihnout obojí, během studia teologie vypracoval přidělenou doktorskou práci a složil předepsané rigorózní zkoušky na turínské královské univerzitě. Stal se doktorem teologie a byl v Turíně vysvěcen na kněze.

Byl poslán, aby řídil stavbu domu a kostela v Ostravě. Sotva skončil, byla tu stavba domu v Praze-Kobylisích a pak v Pardubicích. Během 2. světové války byl vězněn v koncentračních táborech. S podlomeným zdravím, ale s cennými zkušenostmi se znovu zapojuje do práce. Spolubratři salesiáni jsou přesvědčeni, že vystřídá v úřadě inspektora „staříčka“ Stuchlého. Ale Svatý otec Pius XII. ho v roce 1947 jmenuje sedmnáctým litoměřickým biskupem. Je nejmladším biskupem českého a slovenského sboru, má nejvíce postiženou diecézi, má pověst dobrého diplomata. Stává se mluvčím biskupského sboru v obtížných jednáních s vládou v těžké situaci, jaká v naší vlasti po únorovém převratu pro církev nastala.

Komunisty byl zatčen, vězněn, roku 1960 propuštěn a manuálně pracoval. Biskup Trochta se dočkal návratu do své diecéze v roce 1968. Všem velkoryse odpustil a začal znovu s chutí pracovat. Poměry se však vyvíjely pro církev nepříznivě. Byla znovu zatlačována do kouta, odkud se odvážila v době „Pražského jara“ trochu vykročit. Trochtovi to přineslo nová utrpení. Mohl sice cestovat do Říma, ale jak ponižující muselo být pro něj vědomí, že i tam je na každém kroku sledován a hlídán! Kardinálem byl jmenován v roce 1969. Jmenování bylo „in pectore“, nebylo zveřejněno. Ke zveřejnění došlo až v roce 1973, k velké nelibosti režimu, s kterým se tehdy Svatý stolec pokoušel vyjednávat. V té době už kardinál Trochta zase slýchal tolik slibů a hrozeb, že si je nestačil ani pamatovat. Omezování jeho činnosti neustále pokračovalo. Musel nečinně přihlížet, jak církevní tajemníci kladou překážky horlivým kněžím, znemožňují jejich pastoraci ve farnostech, jak jsou zabavovány jeho pastýřské listy, jak je prováděna soustavná ateistická propaganda, rozpadají se kostely. Začátkem roku 1974 prodělal operaci očí, měl nařízeno zachovávat klid. V pátek 5. dubna byl prakticky donucen přijmout krajského církevního tajemníka, jistého Dlabala, a po vyčerpávajícím jednání se biskupu Trochtovi přitížilo. Další den, 6. dubna, zemřel. V telegramu zaslaném Svatým otcem čteme: „Vigil pastor, fidei defensor (bdělý pastýř, obránce víry)... dal všem vzácný příklad, jak se má hájit křesťanské náboženství..., byl věrný a dobrý služebník svého Pána.“

Trochta byl Kristův kněz, katolický biskup, mučedník. Byl mužem víry, modlitby a oběti. Dal se vést Matkou Boží, odvážně přemáhal zlo dobrem a nikdy se nemstil. Byl salesián. Hlásil se k tomu i v době, kdy se to u nás nesmělo. Dokázal  ychovat z uličníků dobré křesťany a svědomité občany jako sv. Jan Bosco. Ale pracoval pro své malé i velké svěřence, obětoval se za ně a miloval je do posledního dechu, podle svého biskupského hesla: Práce – oběť – láska. Statečně předcházel svůj národ na cestě křížové, jak hlásá nápis na pamětní desce v jeho litoměřické katedrále.

 

Biskupské heslo „Práce-oběť-láska“

Osobu Štěpána Trochty nejlépe charakterizuje jeho biskupské heslo, které je jak programem jeho biskupské služby, tak také shrnutím jeho života. 

1. PRÁCE

V mládí pracoval Štěpán Trochta v hospodářství, později pilně studoval na gymnáziu v Kroměříži. Během studia teologie dělal zároveň doktorát. Budoval salesiánské domy v Ostravě, Praze a v Pardubicích.

Za války těžce pracoval v koncentračním táboře a jako biskup usiloval o obnovu litoměřické diecéze.

Myšlenky věnované práci:

  • „Ani nejvšednější práce není bez významu pro život věčný, je-li konána s vírou a čistým úmyslem.“
  • „Napněte všechny síly, pracujte s mnohonásobným nadšením a zachraňte, co se zachránit dá.“
  • „Actio – to není jen práce. To je všestranná činnost a podnikavost. To je iniciativní postoj ke každému úkolu, kterého žádá doba a který je ušlechtilý a pro spásu potřebný.“
  • „Nelze mluvit o křesťanech a katolících tam, kde se jejich víra neproměňuje ve skutky apoštolátu.“
  • „Bez lidského namáhání, žádné Boží požehnání. 

2. OBĚŤ

Jako kněz sloužil Štěpán Trochta eucharistickou oběť. Obětoval své síly a svůj život pro dobro mládeže. Trpěl v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau. V době komunismu trpělivě snášel internaci a nespravedlivý soudní proces. V komunistickém žaláři nesl tíhu věznění. Po propuštění z vězení s nasazením života riskoval a vysvětil mnoho kněží pro službu církvi.

Myšlenky věnované oběti:

  • „Lidstvo bylo očištěno, pozvednuto a vykoupeno jen obětí – obětí Syna Božího na Kalvárii.“
  • „Jen ten, kdo je ochoten se obětovat beze zbytku, zapomenout na sebe a trpět s Kristem pro zájmy nejvyšší, dává záruky, že sám nezbloudí a nesvede jiné.“
  • „Dělejte vše, co je ve vašich silách a modlete se.“
  • „Vnitřní nadšení a zápal živený neochvějnou vírou v nadpřirozenou pomoc Boží a odhodlání ke krajní oběti rozhodlo už častokrát o vítězství Božího díla!“
  • „Sebezápory a všechny přinášené oběti věřících spojují se s touto obětí nevýstižné ceny a nabývají pak zcela jiné, záslužnější činnosti.“
  • „Výsledky obětí přinesených pro Krista nelze ani měřit měřítkem časným a hodnotit je pouze vynaloženým úsilím.“ 

3. LÁSKA

Štěpán Trochta především miloval Boha a zasvětil se mu na celý život.

Miloval svou rodinu i rodné Valašsko. Vytvářel vztahy bratrství se spolubratry salesiány. Vytvořil krásné pouto duchovního otcovství s dětmi a mládeží. Svou lásku věnoval obyvatelům litoměřické diecéze.

Prožité utrpení a nenávist nepřátel přetavil v hlubokou lásku a odpuštění.

Myšlenky věnované lásce:

  • „Jedině Láska (Bůh), vládnoucí trvale a neomezeně lidským nitrem, má sílu uschopnit je tak, aby nakonec láskou všechno přemáhalo.“
  • „Nadpřirozenou lásku, tj. milost Boží, je třeba v sobě neustále živit a posilovat: sv. zpovědí, sv. přijímáním, dobrými skutky a modlitbou.“
  • „Nelze po nikom žádat po dlouhou dobu mimořádné oběti, kdybychom nevěděli, že existují trvalé zdroje nadpřirozené posily.“
  • „A vy, mladí moji přátelé, uvěřte mi. Bez opravdové lásky ke Kristu a jeho zákonu, bez úcty ke ctnosti a mravnosti neodoláte nástrahám dnešního světa, který má pojmy o mravnosti zcela zvrácené.“
  • „Katolická Charita je praktickým plodem lásky křesťanské. Ať v mé diecézi není farnosti, kde by farní katolická Charita nerozvíjela svou činnost. Mějte vždy srdce i ruku vždy otevřeny ku pomoci všude tam, kde váš bližní strádá a trpí.“ 

Velikonoční přání Štěpána Trochty z roku 1974

(několik dní před jeho smrtí)

Všemohoucí Bože, nám všem, kdo jsme ohroženi vědomím ukřivděnosti, vědomím bezvýchodnosti svého postavení, vědomím marnosti svých obětí, a vědomím své bezmocnosti proti zlu, vlej hlubokou nadpřirozenou víru ve zmrtvýchvstání svého Syna, které proměnilo potupnou popravu v nejslavnější vítězství a krátkozraký jásot v neslavné ticho.

Tuto cyrilometodějskou víru rozmnožuj v nás

Bůh † Otec, † Syn a † Duch svatý.