31. leden - vděčnost za Dona Boska

U příležitosti slavnosti Dona Boska přejeme všem jeho přátelům v naší zemi, abychom společně prožili radost z toho, že jsme ho poznali a že v jeho poslání můžeme na různých místech pokračovat. Hlavní "náčelník" Pascual Chávez posílá ZEJMÉNA MLADÝM LIDEM, kterým je Don Bosco blízko, své POSELSTVÍ.

Milí mladí,

tak tady mě máte. Jako vždy se setkáváme u příležitosti svátku Dona Boska, „otce a přítele mládeže”. Tento rok naše setkání, které je k mé veliké lítosti jen virtuální, byť neméně autentické, spadá k začátku stého výročí smrti dona Ruy, prvního nástupce Dona Boska a bezpochyby jeho nejlepšího a nejvěrnějšího učedníka.

Toto je vlastně jeden z hlavních důvodů, proč jsem vybral jako téma letošního hesla (strenny) pro celou salesiánskou rodinu: „Po vzoru dona Ruy jako praví učedníci a horliví apoštolové přinášejme evangelium mladým.”

A tak chci být tím prvním, kdo se ujme duchovního a pastoračního programu hesla, a v tomto dopise vám formou dialogu nabízím evangelium a touhu vidět Ježíše, abyste se mohli stát jeho učedníky, svědky a apoštoly.

Když se s vámi setkávám, tak z vás často cítím velkou touhu najít Pána. Možná ne vždy dokážete toto přání jasně vyjádřit, ale já přesto vnímám tuto nejhlubší touhu, kterou máte v srdci. Chtěl bych vás vzít za ruku a dovést vás k mému Učiteli, k mému Pánu a mému Bohu.

„Done Pascuale, rádi bychom viděli Ježíše!“

Jestli po tom opravdu toužíte, musíte mít dobré nohy a pozorné uši, protože Ježíš putuje. Nikdy se nezastaví! Abyste ho našli, musíte poslouchat zpěv zrnek písku zvířeného jeho kroky. Všechno se stává novým, když on projde, a jeho putování nemá konce.

Přináší mnoho dobrého a jeho slovo je jako on, nezastavitelné, stále v pohybu, nekonečně se darující, odhalující sebe samo. Uplynuly dva tisíce let, ale je to jako by právě prošel. Dějiny se stále ještě chvějí od jeho příchodu jako po výbuchu bomby. A svět už není takový, jaký byl dřív. Nikdo ještě nikdy nemluvil o Bohu tak jako on, nikdo ještě tolik nedaroval sám sebe jako on, až do úplného zničení. Nikdo jako on nevládl větru a moři, zlým duchům, kteří ničí v člověku to nejkrásnější z jeho lidství, nikdo jako on nepřemohl smrt a nezvítězil nad hříchem. On je jiný než všichni ostatní.

Právě proto ho mnozí nenávidí, jak už to stává těm, kdo jdou proti proudu.

„Když přijde noc, nemám, kde bych hlavu složil. Neschovávám se, když mě někdo hledá. Lišky mají doupata, ptáci mají hnízda; já žiji bez ochrany mezi nástrahami a nebezpečím. Kdo chce jít prošlapanou cestou, u mě nenajde to, co hledá.“         

Koho potká, tomu říká: „Přišel čas se změnit!“

„Bůh je uprostřed vás a nic ho už nemůže zastavit.“

„To je on, koho hledáme. Jdi, dones mu naši otázku!“

To není nutné. On ví, co chcete. Na břehu jezera je obklopen lidmi, kteří se ho ptají: „Jaké je tvé poselství?“ Ježíš se dívá na rybáře, kteří rozhazují sítě. Jeho odpověď je velmi odlišná od toho, co bychom očekávali. Nedělá veřejná shromáždění nebo konference, ale říká: „Pojďte ke mně! Proč dál rybaříte? Raději zachraňujte ty, kteří se topí, muže a ženy po krk ve vodě! Potřebuji vás! Chci z vás udělat rybáře lidí.“

A oni zanechají sítě, loďky, rodiče, ženy a děti. Jdou za ním. „Opravdu chcete vědět, kdo jsem? Vydejte se na moji cestu a dostanete odpověď!“ říká Ježíš. Chce to odvahu jít proti proudu. Je náročné zanechat lenivý klid stále stejných dní a začít novou cestu.

Jednoho dne Ježíše vyhledá jeden mladý člověk jako vy a ptá se: „Mistře, co mám dělat, abych se stal takovým, jakým mě chce Bůh? Prozraď mi tajemství štěstí!“

Ježíš odpoví: „Znáš přece Boží přikázání: Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokra­deš. Nevydáš křivé svědectví. Cti otce svého a matku svou.“

„Mistře – odvětí mladík – tohle všechno jsem vzorně dodržoval již od raného dětství.“ Ježíš se na něj laskavě podívá a řekne: „Jedna jediná věc ti chybí, abys dosáhl cíle: vrať se domů, prodej všechen svůj majetek a výtěžek rozdej chudým. Potom přijď a následuj mě.“ Mladý muž se však rozesmutní a odejde.

Následovat Ježíše neznamená učinit „nějaké“ rozhodnutí. Znamená to učinit „to“ rozhodnutí. Znamená to vsadit všechno na jedinou kartu. Znamená to vzít si za své ono rozhodnutí, které pro nás učinil on: „Ujišťuji vás, že není větší lásky než dát život za své přátele.“

A aby nám to bylo opravdu jasné, Ježíš nám nabízí vysvětlení ve dvou podo­ben­stvích: „Boží království je podobné pokladu ukrytém v poli; když ho člověk najde, schová ho; potom jde, plný radosti, všechno prodá a koupí to pole. Boží království je také podobné obchodníkovi, který prodává vzácné perly; když najde zvlášť hodnotnou perlu, jde, všechno prodá a koupí ji.“

Ježíš dojde až k paradoxu: v dalším podobenství vyzdvihuje nespravedlivého a nečestného správce, který se dopustí podvodu, nedovoleného přivlastnění a korupce. Jen aby ukázal, že takový člověk usiluje o to, aby si zajistil svou budoucnost: je prozíravý. Je sice nečestný, ale důsledně jde za svým cílem: jde mu bezpochyby o vlastní prospěch.

Milí mladí, mí přátelé a přátelé Dona Boska, nemůžete žít, aniž byste věděli, na čem opravdu záleží, aniž byste věděli, jaký je smysl vašeho života. Protože život je všechno, co máte.

Jediná jistá karta, na kterou můžete vsadit úplně všechno, je právě on, Ježíš.

„Ale done Pascuale, Boží království není nic pro nás. To je něco příliš vysokého a náročného.“

Jestli tě Ježíš má rád a volá tě, můžeš vstát, můžeš se pohnout! Můžeš změnit směr, začít novou cestu. Stačí umět být milován, cítit to a chtít. Stačí změnit své zvyky, přehodnotit svá přesvědčení. Tak to udělali první apoštolové: každý povolán svým jménem se bez váhání vydal na cestu za ním.

V životě každého člověka nastane někdy den, hodina, která zanechá nezapo­me­nu­telnou vzpomínku. Je to chvíle, ve které se stane něco nového, je to okamžik, ve kterém se život zcela změní. „Bylo to asi ve čtyři hodiny odpoledne,“ vzpomíná Jan na chvíli, kdy potkali Ježíše.

Bůh – a Písmo o tom svědčí na mnoha místech – si nevybírá podle majetku, schopností nebo osobních vlastností. Naopak, často se paradoxně rozhodne pro ty nejslabší, nejchudší, nevzdělané. V takových případech povolává důrazným, téměř násilným způsobem: jako v případě Pavla, který padne na zem na cestě do Damašku. Často to naopak udělá jednodušším a přesvědčujícím způsobem. Takové bylo pozvání dvou učedníků Jana Křtitele. 

Většinou Bůh využívá lidského prostředníka, aby někoho povolal: skrze Jana Křtitele povolal Ondřeje a Jana, skrze Šimona povolal Ondřeje, skrze Natanaela Filipa. Takže…! Co dnes? Dnes využívá mě, aby povolal tebe! Pojď! Zvu tě, abys ho poznal!

Je to tak. Pro apoštoly nebylo snadné pochopit „logiku“ svého Mistra, ale nakonec si uvědomili, že bez něj by nedokázali najít jiná slova, která by tak osvítila jejich životy a dovedla je k takové plnosti, jakou jim ukázal Ježíš.

A nejen to. Zacheus, celník, to znamená výběrčí daní, byl úředníkem, který vymáhal peníze pro Římany. V očích všech lidí to byl „kolaborant,“ zrádce, opovrhovaný a nenáviděný všemi „pravými“ židy. A právě tento Zacheus, nespravedlivý zrádce, zaslechne, že do Jericha má přijít Ježíš. Už o tom muži slyšel mluvit. Cítí uvnitř silnou touhu: chtěl by Ježíše poznat, nebo alespoň vidět. Opustí celní stolek a běží na místo, kde se veliký dav tlačí okolo Mistra. Je tam příliš mnoho lidí a on nic nevidí, ani když vyskočí, protože je malý. A tak běží dál a vyleze na strom. Bohatý, mocný a určitě nenáviděný Zacheus dřepí mezi větvemi fíkovníku. Jeho velká touha ho zbavila vší důstojnosti a zesměšnila ho přede všemi. Všichni se mu smějí, a dokonce Ježíš se usmívá, ale pak se zamyslí v hloubi srdce a řekne: „Pojď dolů, Zachee, dneska chci zůstat ve tvém domě.“ Zacheus sleze a běží domů.

Duchovní představení Jericha a židovští starší jsou uraženi a rozčíleni. Všichni protestují a říkají si mezi sebou: „On vešel do domu hříšníka!“ Jsou šokováni a ničemu nerozumí. Svět se obrátil vzhůru nohama: Mesiáš v domě hříšníků!

Ale Ježíš je přesně takový. Převrací náš egoistický a pokrytecký svět a překračuje předepsaný pořádek. Vyvrací ustanovené hodnoty, aby místo nich nastolil nový společenský řád.

Ježíš je v domě Zachea a neříká mu, aby opustil ženu, prodal dům, rozdal svůj majetek chudým a následoval ho. Říká jen: „Dnes chci zůstat ve tvém domě“.

Ježíšova povolání jsou různá. Bohatému mladíkovi říká: „Jdi, prodej všechno co máš a následuj mě. Neber si zavazadla, k ničemu ti nebudou, já se o tebe postarám. Já budu tvým Dobrem.“ Zacheovi však říká: „Dnes chci zůstat ve tvém domě.“ Toto povolání není snazší než to předešlé. Zacheovi totiž přesměruje celý jeho způsob života.

Když Ježíš říká, že chce zůstat v našem domě, a my ho přijmeme, tak se v nás mnohé věci změní a promění se i náš způsob života. Když přijímáme Ježíše v našem životě, On nás osvobodí od všeho, co není Bůh.

Jde jen o jediné: přijmout ho! A proto je třeba být připravení a pozorní: ve chvíli, kdy přijmeš jeho povolání, máš možnost stát se svobodným člověkem, schopným darovat sám sebe pro druhé.

„Takže si opravdu myslíš, že nás Bůh potřebuje?“

Ježíš se ze všeho nejdřív chce obklopit lidmi: dvanáct přátel, komunita, zástupy. Potom udělá ještě něco víc: představuje církev jako strom: „Já jsem kmen. Zůstaňte ve spojení se mnou a já zůstanu ve spojení s vámi. Tak jako ratolest nemůže přinést plody sama, pokud nebude spojena s kmenem, tak ani vy nemůžete přinášet plody, pokud nebudete spojeni se mnou. Já jsem kmen. Vy jste ratolesti. Kdo je ve spojení se mnou a já s ním, ten dává mnoho ovoce; beze mne nemůžete dělat nic.“

V jeho přátelích proudí stejná krev. „Já jsem ve vás a vy jste ve mně,“ říká. „A tohle je znamení, podle kterého se poznáme: jmenuje se Eucharistie. Jsme jedním tělem. Proudí v nás jedna krev. Vy jste teď mé ruce, mé nohy a mé srdce.“

Když ho jeho nepřátelé ukřižovali, mysleli si: teď jsme se ho zbavili! Jednou provždy jsme na Ježíše z Nazareta uvalili kámen. Ale není možné zabránit slunci, aby vyšlo. Není možné zabránit Životu, aby přemohl smrt. Není možné vzít Život tomu, kdo je zdrojem Života. Nic není živějšího než Bůh. A toho posledního večera Ježíš při eucharistii říká: „Vy jste teď mnou!“ Ježíš žije v nás!

Milí mladí, vy se můžete stát mistry, organizátory, vynálezci, slavnými lidmi, úspěšnými muži a ženami… Ale to všechno nic není oproti možnosti stát se nástroji v rukou Boha.

Nemůžete žít neplodný život, který každým dnem víc a více chřadne. Musíte být naopak plní života, který přináší ovoce. To je vaše zodpovědnost: „Můj Otec je vinař – vysvětluje Ježíš. – Každou větev, která nenese plody, odřeže a vyhodí, ale větve, které přináší ovoce, osvobodí od všeho, co jim brání, aby přinášely ještě hojnější úrodu.“

Můžete se stát ústy, kterými Bůh stále promlouvá k lidským bytostem, nástroji k hlásání pravé svobody. Můžete se stát očima, které dokážou vidět v temnotách světa a ukazovat ostatním Boží blízkost a Království. Můžete se stát ušima, které mezi hlukem a melodiemi iPod-přehrávačů dokážou slyšet to, co už se zdálo být neslyšitelným: hlas plačících, volajících o pomoc, o důstojnost a ohleduplnost, o spravedlnost a o chléb. Můžete se stát rukama a nohama, které jdou vstříc lidem, aby je povzbudily a podepřely ve jménu Ježíše. A zjistíte, že jste dostali mnohem víc, než kolik jste dokázali dát.

Tohle je tajemství štěstí: „Štěstí spočívá v něčem jiném, v něčem opačném, než co si myslíte, říká Ježíš. Štěstí se staví jedině na Bohu.“

Vyznala to už jedna mladá židovská žena z Nazareta, jeho maminka, dříve než se narodil: „Budu zpívat nejkrásnější píseň svému Bohu, protože je mocný. Učinil ve mně veliké věci, jeho jméno je svaté. Jeho milosrdenství zůstane navždy s těmi, kdo mu slouží. Prokázal svou moc, zničil pyšné a jejich plány. Sesadil z trůnu mocné a pozdvihl ze země utlačované. Zahrnul chudé dobrými věcmi, bohaté nechal odejít s prázdnýma rukama.“

Bůh je na straně poražených, chudých, utlačovaných, čistých a pokojných. „Šťastní, radostní, plní pokoje a souladu se sebou samými, se světem a s Bohem jsou všichni chudí, protože mají ruce i srdce otevřené k přijímání darů od Boha a mají důvěru v jeho sílu. Blahoslavení jsou ti, kdo mají čisté srdce, které nezná egoismus, které se nezabývá jen samo sebou, ale dívá se na Boha. Blahoslavení jsou ti, kdo vytvářejí mír a bojují za spravedlnost.“

„Vy jste sůl země, takže můžete zabránit tomu, aby se svět zkazil. Musíte být zapálenými pochodněmi, protože na tomto světě je stále ještě příliš tmy. Nežádá se po vás jen to, abyste přinášeli světlo. To vy musíte být tím světlem! Vy musíte být ohněm, a abyste mohli vyzařovat světlo, musíte se spalovat jako kmen, který hoří.“

Blahoslavení, kdo se rozhodnete vydat se na cestu s Ježíšem, kdo přijmete nebezpečí, že se vaše sny promění ve světlo; ale především budete šťastní, když zůstanete v něm a nejen s ním. Budete svobodně přinášet plody, budete součástí viditelného díla konkrétní lásky, postaveného na pravdě, na oddanosti, na úplném obětování svého života, pokud je to potřeba.

Při poslední večeři Ježíš vstal, svlékl si plášť a uvázal si kolem pasu zástěru. Potom nalil vodu do lavoru a začal učedníkům umývat nohy a sušit je svou zástěrou. Tak jako to dělali otroci. Vzápětí řekl: „Co jsem udělal já, to dělejte také vy jedni druhým.“

Utvořte národ lidí, kteří se milují, protože kdo vás uvidí, uvěří v Boha.

My jsme novým národem. Jsme Boží Rodinou, jsme pravým kmenem, o který se Otec s láskou stará. Dostáváme mízu Ducha od Ježíše a jsme ratolestmi, které přinášejí ovoce… My se jmenujeme Benedikt z Nursie, František z Assi­si, Dominik, Ignác z Loyoly, Terezie od Ježíše, František Saleský, Don Bosco, Marie Mazzarellová, don Rua, Dominik Savio, Laura Vicuña, monsignor Versiglia, Callisto Caravario, Josef Calasanz, Josef Kowalski, Zeffirino Namuncurá, Pier Giorgio Frassati, Matka Tereza z Kalkaty, Damián de Veuster, Josef Quadrio, Nino Baglieri… My… Je nás mnoho. Jsme Rodina, která každý den přijímá Písmo. Kmen, který každý den nabízí ovoce Ducha.

A tak kráčejte s hlavou zdviženou. Máte v rukou svůj život. Uvědomujete si sami sebe. Zůstaňte na nohou, i když jste sami, i když musíte čelit mnohým nástrahám. Můžete se sklonit jedině před Bohem, anebo abyste pozdvihli ty, kteří upadli. Milujte Boha celým srdcem a lidi, kteří jsou kolem vás, jako sami sebe.

Ježíš zakončil své kázání na hoře těmito slovy: „Kdo zachovává to, co říkám, je prozíravým člověkem, který postavil svůj dům na skále. A když přišel prudký déšť, řeky se rozvodnily a bouře uhodila na ten dům, on přesto zůstal nedotčený, protože jeho základy byly zapuštěny ve skále.

Kdo ale poslouchá tato moje slova a neřídí se jimi, je nerozumný jako muž, který postavil svůj dům na písku. A když přišel déšť a řeky se rozvodnily a bouře uhodila na ten dům, sesypal se a staly se z něj trosky.“

Dávejte na sebe pozor: stavějte váš život na skále, nebo budete rozdrceni.

„Done Pascuale, Ježíš po nás chce tohle všechno?“

Sloužit Bohu je velmi jednoduché. Bůh není tyran. Bůh s vámi mluví jako otec a jako přítel.

„Ne vy jste si vybrali mne jako přítele, ale to já jsem si vás vybral a učinil jsem z vás své přátele. A tak vaše dílo poroste a bude přinášet plody, které budou trvat věčně. Když půjdete po cestě, kterou vám ukazuji – říká Ježíš – tak uvidíte, že patřit Bohu je krásné a že břemeno, které po vás víra žádá, abyste nesli, není těžké.“

Musíte nabrat dech, sebrat se, musíte se cítit svobodnými. Moje poselství je pozváním na slavnost. Váš život je učiněn pro slavnost, a my všichni jdeme na slavnost. Budoucnost je stůl plný radosti mezi přáteli a Bůh bude slavit s námi.

Ježíš říká, že jeho slova jsou zasetá ve vás jako v poli, ale lidské srdce je těžká a složitá půda sužovaná kameny a dušená trnitými keři.

A přesto jste tím polem. Když začnete poslouchat Boží slovo, můžete najít něco vzácného.

Můžete najít především sebe sama. A v sobě najdete Boha. „Nesmíte mít strach, ale bez Boha nemůžete dělat nic. A on vás potřebuje.“

On nás velmi dobře zná, ví přesně, jací jsme. Zná jednotlivý svět světla i stínů, které jsou v každém z nás. Lépe než my sami zná tu záhadnou změť, kterou jsme my.

Ví, co dokážeme. Ostatní mohou být zklamáni, protože si v nás něco vysnili a vložili do nás své ideály. Bůh ale nikdy není zklamaný. Protože ten, koho on miluje, jsem já – takový, jaký jsem dnes…!

Bůh nežije v budoucnosti ani v minulosti, ale v přítomnosti. Je přítomen a vidí mě v mé momentální realitě.

Také Ježíšovi přátelé si mysleli, že je potřeba být velkými a mocnými, aby dokázali uskutečňovat Boží Království. On však řekl: „Abys byl užitečný Bohu, musíš být maličký jako dítě.“

Dítě je bytost, která má ještě před sebou svou vlastní budoucnost. Dítě je plné snů a důvěry.

Kráčejte rovně, s hlavou vztyčenou. Máte před sebou budoucnost a stojí za to jít jí vstříc. Děti jsou slabé: to, co jim nejvíc chybí, je především síla. Mají ale důvěru. A když je všechno v pořádku, ví, že jsou milováni.

A mají před sebou budoucnost. Vy máte ve svém životě a svým životem co říct. Slova útěchy, slova osvobození, slova naděje otevřené budoucnosti. Mějte odvahu je vyslovit. Mějte odvahu být tím, kým jste, a buďte tím zcela: opravdovými svobodnými lidmi, kteří jsou povoláni.

Nemějte strach! Pojďme odvážně na druhý břeh.

Tento oceán nebezpečí a hrozeb je opravdu velký a naše loďka je maličká a křehká. Ale na naší loďce vezeme Ježíše, Syna Božího. Kdo nám může nahnat strach?

Milí mladí, mám vás rád a přijal jsem vaši prosbu, abych vám ukázal Ježíše. Ukázal jsem vám ho a dovedl jsem vás k němu. Přeji si, abyste teď mohli vyznat tak jako učedníci Jana Křtitele: „Nalezli jsme Krista“ a pustili se do přivádění ostatních k Ježíši.

Na závěr vám zanechám modlitbu kardinála Newmana. Osvojte si ji a učiňte z ní svůj životní plán.

VE TVÝCH RUKOU

Zcela se odevzdávám do tvých rukou, Pane.

Ty jsi mě stvořil.

Nechci už myslet sám na sebe,

chci tě jen následovat.

Co chceš, abych učinil?

Dovol mi, abych šel tvou cestou,

abych tě stále doprovázel,

v radosti i v bolesti.

Dávám ti své touhy, radosti,

slabosti, plány, myšlenky,

které mě od tebe vzdalují

a které mě stále vrací k sobě samému.

Učiň ze mě, co chceš ty!

Neřeším, kolik to bude stát.

Nesnažím se předem znát tvé záměry se mnou,

chci to, co pro mě chceš ty.

Neříkám: „Kamkoli půjdeš, budu tě následovat!“

protože jsem slabý.

Ale daruji se tobě, abys mě vedl.

Chci jít za tebou temnotami,

nežádám nic než potřebnou sílu.

Ó, Pane, dej, ať všechno přináším tobě

a hledám to, co se ti líbí,

v každém svém rozhodnutí.

A žehnej všemu, co dělám.

Tak jako sluneční hodiny neukazují čas,

když nesvítí slunce,

tak já chci směřovat k tobě:

ty mě chceš vést a použít mě.

Staň se tvá vůle, Pane Ježíši!

(kardinál J. H. NEWMAN)

Srdečně a s velkou láskou

don Pascual Chávez V., SDB

V Římě 31. ledna 2010                                      hlavní představený

---

---

Příbuzné články Rok 2010: "Není nic krásnějšího..." HAITI: výzva hlavního představeného

Ke stažení 2010-01-31_Poselstvi-RM-mladym.doc (244.5 KB) 2010-01-31_Poselstvi-RM-mladym.pdf (288.4 KB)

---

• Tisk článku
• Diskuse k článku (žádný příspěvek)
• Poslat odkaz